Někdejší městská botanická zahrada je od 50. let minulého století ve správě Univerzity Palackého v Olomouci. Od dubna do října se otevírá studentům a žákům všech typů škol i široké veřejnosti.
Botanická zahrada je situována v centru
města ve Smetanových sadech, mezi sbírkovými
skleníky Flory Olomouc a železniční tratí místní dráhy.
V zahradním domku je k dispozici
tištěný průvodce zahradou a sada materiálů zejména pro učitele biologie.
Plochu zahrady lze rozdělit na tři části –
parková část s travnatým podrostem a hajní květenou, představuje stinnou partii, v níž se můžete setkat jak s našimi domácími keři a stromy, tak i s různými exoty. Výrazný je zejména jarní aspekt s
bohatě kvetoucími drobnými cibulovinami, které s nástupem léta zatahují. Tato část přiléhá ke skleníkovému areálu ve Smetanových sadech.
Centrální část zahrady je tvořena záhony s velkým
množstvím rostlinných druhů uspořádaných podle jednotlivých čeledí botanického systému. Jedná se o slunné vysýchavé záhony, takže druhy stinných stanovišť zde většinou nejsou pěstovány.
Menší část zahrady zahrnuje několik dalších partií. Především je to dlouhý pruh při železniční trati osázený zejména
exotickými keři a liánami. Podrost zahrnuje
nižší trvalky a také nízký rozpínavý bambus Arundinaria pygmaea.
Další významnou plochu představuje
slatiniště, na němž byla shromažďěna živá sbírka květeny slatinných mokřadů. Ukázalo se však, že bez prostorové izolace si mnohé druhy nadměrně konkurují a méně expanzívní a citlivější druhy mají tendenci vymizet. Je zde např. velký porost silně ohrožené přesličky různobarvé (Hippochaete variegata), velmi vzácná
mařice pilovitá (Cladium mariscus), velké
keře ze střední Evropy vymizelé
břízy nízké (Betula humilis), která ještě koncem 19. století rostla v
Litovelském Pomoraví. Velmi efektní je množství
tři metry vysokých lodyh mléče bahenního (Sonchus palustris). Přitažlivé jsou vodní plochy s bažinnou a vodní vegetací, v tzv. klkatém jezírku také se
severoamerickými masožravými rostlinami rodu špirlice (Sarracenia).