Povídá se, že brněnského draka, kterého najdete zavěšeného u Staré radnice, dovezli ze svých výprav křižáci, anebo že ho pánům na radnici daroval turecký sultán. Samotní Brňané jsou přesvědčeni, že draka nikdo nepřivezl, ale že kdysi žil u řeky Svratky, kde měl svoji jeskyni.
První legenda říká, že Brněnský drak pochází pravděpodobně
z přelomu 16. a 17. století, kdy v
Brně pobýval
arcikníže Matyáš, který městu, jako poděkování za pohostinnost, věnoval kůži z krokodýla. Radní jej nechali
vycpat a pověsit, aby získali co nejvíce návštěvníků města.
Druhá pověst tvrdí, že brněnského draka buď dovezli ze svých výprav
křižáci, a nebo že ho pánům z radnice daroval
turecký sultán. Může být pravdivá i legenda, která vypráví o tom, že se aligátor do Brna dostal
díky Benátským kupcům. Ti ho měli přivézt až z povodí Amazonky.
Samotní Brňané se ale přiklánějí ke třetí verzi pověsti, tedy že draka
nikdo nepřivezl, ale že žil kdysi u řeky Svratky, kde měl svoji jeskyni a trápil obyvatele široko daleko. Když měl hlad, požíral v okolí vše, co mu přišlo pod tlamu. Lidé se ho báli, ale nevěděli, jak se ho zbavit. Radní slíbili velkou odměnu
sto zlaťáků tomu, kdo by ho zabil, ale nikdo se nehlásil. Až jednou
do hostince U Modrého lva přišel řeznický tovaryš, který chodil vandrem po světě. O čem jiném, všichni v hospodě vyprávěli jen o drakovi. Tovaryš chvíli poslouchal a pak slíbil, že obyvatele všežravého zvířete zbaví. Potřeboval k tomu jen
volskou kůži a pytel nehašeného vápna. Brňané mu moc nevěřili, ale co chtěl, to donesli. Řezník zašil vápno do volské kůže, naložil na vůz a odjel. Když přijel k řece, kde drak lehával, položil rychle na zem kůži a čekal. Za nějakou chvíli drak skutečně přilezl a hned se do kůže pustil. Když ji celou sežral, pěkně ji zapil vodou ze Svratky a odpočíval. Vápno v něm začalo vřít a
drak se nadouval, až praskl.
Nestarší vycpaný exponát ve střední Evropě
O
preparát krokodýla nilského (přesněji řečeno samice krokodýla), známého pod pojmenováním "Brněnský drak", se stará zoologické oddělení
Moravského zemského muzea od roku 1994. První zmínky o brněnském krokodýlovi se objevují již
od 11. století, další až o pět set let později
v 16. století, kdy se opírají o historické důkazy v podobě
záznamů a účtů "o údržbě draka". Dnešní krokodýl pochází zřejmě z 16. století. Jeho stáří však lze odhadnout jen přibližně z dochovaných archivních materiálů, podle nichž v roce 1578 napadli vycpaninu červi. Z toho vyplývá, že tehdy byl preparát ještě čerstvý a do zbytků masitých tkání nakladly mouchy vajíčka. Pravděpodobně se jedná o
nestarší vycpaný exponát ve střední Evropě. Jeho pravidelná údržba spočívá především v povrchovém čištění, konzervaci a desinfekci kůže a v drobných opravách poškozených drápů a zubů.