Býčí skála se nachází ve střední části Moravském Krasu, v dolní části Křtinského údolí, mezi městečky Adamov a Křtiny. Vysoká bílá skála s puklinou a několika otvory v dolní části je opředená legendami a stále v sobě ukrývá mnohá tajemství.
Poznejte tajuplné místo pravěkých rituálních vražd, sršící negativní energií, jenž je schopna odradit citlivého jedince od prozkoumávání jeskynních útrob. Jméno Býčí Skála, které souvisí patrně s kultem býka si jeskyně vysloužila dávno předtím, než zde byla v roce 1869 nalezena soška bronzového býčka. V letech 1871-1873 tady odkryl dr. Jindřich Wankel tzv. Halštatský pohřeb spojený s lidskými oběťmi. Šlo o pohřeb jakési vznešené osobnosti v 5. století př. n. l., jehož musely jako v zemi Skytů, následovat do říše mrtvých i jeho ženy, čeleď a koně.
Mrtvý velmož byl do jeskyně, magicky osvětlené spoře vnikajícím denním světlem, přivezen na dřevěném voze. Spolu s ním přivlekli ozbrojenci do jeskyně na čtyřicet mladých dívek a velmožovy sloužící. Zatímco hranice s nebožtíkem vzplála, ženy s čeledí byly zavlečeny do útrob jeskyně. Nikdo z nich neušel krutému osudu – velmi brutálním způsobem byly usmrceny. Useknuté ruce dívek se našly na kamenném oltáři. Jiným ženám rozetli nebo usekli hlavy. Mrtvoly padaly přes sebe a jejich mučitelé je nechali ležet tam, kde se zhroutily. Také koně neušli krvavým orgiím. Byli rozsekáni na kusy a jejich údy rozmetány po jeskyni. Hrůznou scénu nakonec vykonavači obřadu zasypali obilím. Ke skále se váže řada pověstí, které jsou snad vzpomínkou na děsivý pravěký obřad, jenž plně nevymizel z myslí lidí.
V rozlehlém jeskynním systému je prý slyšet zpěv, výkřiky i volání a objevují se světla tam, kde nejsou žádní lidé. Za temných nocí prý vychází z jeskyní okázalé průvody a za svítání se vrací zpět do hlubin. Když člověk přichází k Býčí skále a soustředí se alespoň trochu, tak pocítí negativní energii, vycházející z jeskyně naproti. Pokud se k jeskyni přiblíží, nepříjemný pocit sílí a je natolik intenzivní, že může příchozího zastavit. Negativní energie linoucí se z Býčí skály pochází právě z rituálních obětí, pravěkého hromadného zabíjení. Energie vychází ze dvou míst. Jeden zdroj je v útrobách jeskyně a druhý ve skalním okně. Z obou míst je cítit zoufalství a odpor zabitých obětí, nedobrovolnost násilného odchodu ze života a lidská beznaděj.