Zámek Rataje nad Sázavou

Ratajský zámek od 18. století nebyl obýván a v minulém století byl obcí využíván jako škola a proto se z jeho původního zařízení nic nezachovalo. Vzhledem k tomu se z jeho zařízení nic nezachovalo. Nová prohlídková trasa je proto vybavena mobiliářem ze soukromých sbírek a vytváří tak náznakovou instalaci interiérů, které v současné době jsou i v památkových objektech ve státní správě většinou navraceny do podoby za posledních majitelů v době tzv. první republiky. V současnosti se jedná o zcela unikátní projekt. Na prohlídkové trase návštěvnící shlédnou několik interiérů reprezentačního i soukromého charakteru, vybavených mobiliářem z 19. a 1. třetiny 20. století. Nejstarší interiér představuje Velký salón ve stylu biedermeieru doplněný rozsáhlým souborem české jemné kameniny s mědirytinovým tiskem a vzácnou kameninou – terralitem a siderolitem – která se vyráběla jen na Teplicku a Děčínsku. Zajímavostí je ložnice vytvořená podle návrhů architekta Jana Kotěry, představitele geometrické secese a tvůrce kotěrovské moderny.

Rataje nad Sázavou jsou poprvé zmiňovány roku 1289 a jejich držitelem byl Přibyslav z Rataj. Rod purkrabího Pražského hradu Hroznaty z Úžic byl spřízněn se Závišem z Falkenštejna a proto mu byl (1293) králem Václavem II. majetek odňat. Za Jindřicha z Lipé (za krále Jana Lucemburského zemský hejtman a za jeho nepřítomnosti hlavní vládce království; v Brně měl dvůr s bývalou královnou-vdovou Eliškou Rejčkou), byly Rataje proměněny v opevněné městečko, chráněné na jihu a severu dvěma hrady (ojedinělá soustava dokončena roku 1346 již po jeho smrti), z nichž jižní zvaný Pirkštejn (Pirkenštejn), byl v 1. čtvrtině 18. století proměněn ve faru a obranná věž (bergfrit) ve zvonici. Severní horní hrad Rataje stál na místě dnešního zámku a s městečkem byl spojen hradbou se vstupní branou. V 60. letech 14. století se dostaly Rataje do majetku rodu pánů z Pirkenštejna, který se usadil na jižním dolním hradě (jeho jméno přeneseno z názvu rodového skalního hradu Sloupu u České Lípy). Z tohoto rodu vynikl Hynek Ptáček z Pirkštejna, představitel panské jednoty v bitvě u Lipan a vlivný politik po smrti krále Zikmunda Lucemburského.

V 16. století si zvolil Ladislav Malešický z Černožic za své sídlo naopak severní zchátralý hrad, který jeho rod přestavěl na renesanční zámek. V 1. čtvrtině 17. století se ve vlastnictví vystřídali různí majitelé; až za třicetileté války, roku 1636 zakoupili panství páni z Talmberka. V letech 1663–1672 přistoupil k raně barokní přestavbě zchátralého zámku František Maxmilián z Talmberka podle projektu italského architekta Andrease di Quardiho (Ondřeje de Guarde). V 18. století je zámek v držení knížecích rodů Kinských a Lichtensteinů, kteří zde však již nikdy nepobývali a umístili do něj správu panství. V roce 1933 prodává Jan II. z Lichtenštejna zámek ratajské obci, která zde zřídila obecní úřad, poštu, četnickou stanici, školu, muzeum a knihovnu.

Mobiliář v interiéru zámku není původní, zařízení historických zámeckých pokojů zapůjčilo a nainstalovalo Jarošovo muzeum umění.