V roce 2023 byla dokončena obnova dvou památkově chráněných dřevěnek v místní části Třince Borek. Domy jsou poslední pozůstatek dělnické kolonie Třineckých železáren. Hlavním cílem bylo tyto objekty zachovat a zpřístupnit veřejnosti.
Prohlídka bude trvat maximálně jednu hodinu. Zájemci navštíví všechny
4 bytové jednotky, nahlédnou do sklepa či na půdu a uvidí časový posun způsobu života a bydlení v roubenkách od počátku 20. století po dobu nedávno minulou.
Stavba probíhala zhruba rok a půl a celková investice (stavba + vybavení) vyšla na více jak 35 milionů korun. Za odborného dozoru Národního památkového ústavu v Ostravě (NPÚ) prošly polozbořené objekty kompletní odbornou rekonstrukcí a všechny poškozené či zničené prvky byly repasovány či odborně nahrazeny. Podle sdělení NPÚ
podobné typy objektů nikde v České republice neexistují.
Typologicky se jedná o expozici způsobu života, která reflektuje téma z regionálního prostředí a představuje minulost sto let zpět, téměř až do současnosti, kdy objekty zhruba před šesti lety opustili poslední nájemníci.
Roubené dvoutraktové domy na zděné podezdívce tvoří čtyři totožné bytové jednotky se samostatným vstupem, z nichž dva jsou opatřené krytou verandou, a každý byt tvořil samostatnou uzavřenou jednotku s vlastním venkovním příslušenstvím. Celková výměra jedné bytové jednotky činí 32 m
2 a celková výměra domu pak 204 m
2.
Bytová jednotka se skládala ze vstupu, chodby, obytné místnosti, kuchyně a komory. Každý byt obsahoval sklep pod předsíní a komorou, k bytu patřila jedna čtvrtina půdy oddělená od ostatních přepážkou. V samostatné kůlně (šopě) z prken rozdělené na dvě poloviny se nacházel sklad dřeva a uhlí, chlév a suchý záchod. K bytům patřila také zahrádka pro pěstování zeleniny a brambor a chov drobných hospodářských zvířat.
Bytová jednotka A, 20.–30. léta 20. století
Bytová jednotka představuje bytovou kulturu meziválečného období, které je spjato jak s obdobím hospodářské konjunktury, tak s velkou průmyslovou krizí poznamenávající hlavně dělnické obyvatelstvo. Objekt je rozčleněn na vstupní chodbu, kuchyň, komoru a obytnou místnost.
Bytová jednotka B, 40.–60. léta 20. století
Bytová jednotka je zařízená v poválečné době, která je charakteristická vzestupem životní úrovně pracovníků odrážející se rovněž v bytové kultuře. Ta se však ještě příliš neodlišovala od předchozího období. Hlavní obytná místnost tak sloužila i nadále jako ložnice, komora již byla zařízena jako malý pokoj. V bytě žila rodina se třemi dětmi, které spaly po jenom v ložnici, komoře a v kuchyni.
Zařízení kuchyně zůstává podobné. Ústřední jsou kachlová kamna. Kredenc v tomto období dostává jiný vzhled, prodlužuje se, úložný prostor se zvětšuje. Spolu se skříní, lavičkou a mycím stolem tvoří typický kuchyňský soubor.
Bytová jednotka C, 70.–80. léta 20. století
Objekt již odrážel vývoj bydlení, který se projevil zejména v obytné místnosti, která se proměňuje na obývací pokoj. Byt byl rozčleněn na vstupní chodbu, z níž se vstupovalo do komory, která již byla vybavena jako malá samostatná ložnice.
Největší proměnou prošla kuchyň vybavená moderní sektorovou kuchyňskou linkou. Obývacímu pokoji dominuje obývací stěna, unifikovaný typ nábytku, vzešlý z nábytku sektorového, jež se nazývá stavebnicový. Měl poskytnout větší úložný prostor. Vybavení doplňuje sedací souprava s konferenčním stolkem a jídelní stůl. Místnost tak nabízela větší využití při trávení volného času a odpočinku celé rodiny.
Bytová jednotka D, 80.–90. léta 20. století
Od 80. let 20. století se domy v zástavbě kolonie začínají měnit na objekty s rekreačním využitím. Obyvatelé je opouštějí jako byty určené k celoročnímu bydlení a stěhují se do městské části Třince.
Dřevěné domky využívají již jen k odpočinku, krátkodobému víkendovému pobytu či dovolené a zahrádkaření. Zařízení proto odpovídá tomuto účelu. Dispozice bytu zůstává stejná, objekt je rozčleněn na vstupní chodbu, kuchyň, malý pokoj s postelí či gaučem a obytnou univerzální místností, kde rodina trávila dny volna.
Interiéry jsou vybavovány starším nábytkem nebo nábytkem neupotřebitelným v městské domácnosti majitele. Nachází se zde rovněž předměty, které dotvářejí atmosféru víkendového objektu se zahrádkou (zahradnické nářadí, lehátka, slunečníky, houpací sítě aj.)
O projektu
Tvorba expozice probíhala ve spolupráci s odborníky z
Muzea Těšínska a dalšími experty. Partnerem projektu bylo město Wisła. Projekt je zaměřen na využití společného potenciálu kulturního dědictví ke zvýšení turistické atraktivity a návštěvnosti Těšínského Slezska. Regionální rada Třinec spolu s městem Wisła vytvořili přeshraniční produkt cestovného ruchu, který je tvořen tematickou trasou „
Společná historie dřeva, železa a lidí“, vybudovanou expozicí a průvodcem (aplikací). Současně chtějí oba partneři přispět k zachování kulturního dědictví, a to rekonstrukcí dřevěných domků v
Třinci na Borku a ve Wiśle (Habsburská hospodářská osada „U pramene Visly“), které se proměnily ve skanzeny.