Hlávkův most je nejširším mostem v České republice a vůbec prvním pražským betonovým mostem přes řeku Vltavu. Překlenuje dvě vltavská ramena a ostrov Štvanici a spojuje Holešovice s Florencí. Od roku 1900 zde stál provizorní dřevěný most, který roku 1912 vystřídal most betonový.
Betonová spojnice vltavských břehů vznikla na místě původního dřevěného mostu, který byl postaven jako s
pojnice k ústředním jatkám v Holešovicích. V 60. letech 20. století most prošel přestavbou. Most tvoří celkem sedm oblouků – nad
Vltavou jsou tři oblouky a nad
ostrovem Štvanice zbývající čtyři.
Zvláštností Hlávkova mostu v našich poměrech byla okolnost, že jeho
pojmenování zůstalo stejné od jeho vzniku
přes všechny různé režimy až do našich dnů. Na výstavbě mostu se podílela kromě známého architekta
Pavla Janáka řada dalších význačných umělců. Přestože jméno Hlávkův most nikdy nezměnil, svou podobu ano. Na přelomu padesátých a šedesátých let 20. století byl přestavěn. Jednak byl
rozšířen na téměř dvojnásobek (nyní měří na
šířku 28 metrů), navíc železnou konstrukci mezi Těšnovem a Štvanicí vystřídala konstrukce železobetonová. Při této
přestavbě v letech 1958 až 1962 bohužel
zanikla část výzdoby mostu. V současné době slouží most jako součást severojižní magistrály. Stále po něm jezdí
tramvaje, které jsou (už od roku 1912) umístěny uprostřed mezi jízdními pruhy pro automobily.
Nad ostrovními pilíři jsou 2,65 m vysoké
reliéfy lidských těl, které vytesali přímo do betonového zdiva Bohumil Kafka a Ladislav Kofránek,
žáci významného českého sochaře
Josefa Václava Myslbeka. Další ozdobu mostu tvoří medailony od sochařů
Josefa Mařatky a Otto Gutfreunda, zobrazující portréty
tehdejších dvanácti radních, kteří se nějakou měrou podíleli na stavbě mostu. Dominantu mostu však tvoří mohutné
plastiky sochaře Jana Štursy s názvem
„Práce“ a „Humanita“ umístěné v předmostí na holešovické straně. Postavou muže s kladivem na sousoší „Práce“ napodobil
autor sám sebe jako kameníka. Most slouží jak pro automobilovou a tramvajovou dopravu, tak i pro pěší.