Metro v
Praze by mohlo slavit každý rok: se
třemi linkami, třemi depy a jednašedesáti stanicemi (tedy pokud počítáme přestupní stanice na každé trati zvlášť) postupně uváděnými do provozu není o výročí nouze. Tím nejdůležitějším ale jednou provždy zůstane
9. květen 1974, kdy se
otvírala první trasa metra C z Kačerova přes Nuselský most na Sokolovskou. Slavnostní zahájení provozu znamenalo v dopravní historii města skutečnou revoluci, i když se odehrálo výhradně pod taktovkou totalitního režimu. Pásku na Kačerově tehdy přestřihl generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Československa Gustáv Husák a vůbec první souprava, která se rozjela do centra
Prahy, byla vyhrazena pouze pro významné a zvané hosty. Následující den už bylo metro pro každého a od pěti hodin ráno s ním začali lidé jezdit do práce.
1. Jak se pražské metro plánovalo?
První nápad s vybudováním podzemní dráhy v Praze pochází už z roku 1898; první linka měla vést z
Karlína přes centrum města do
Podolí, druhá linka pak z
Malé Strany na
Vinohrady. Plány zůstaly jen na papírech, a vážně se tak dá brát až projekt, který vznikl v roce 1926; tři plánované trasy dokonce z větší části odpovídaly dnešním linkám. Nakonec se metro začalo stavět
6. ledna 1966 a
Praha se podzemní dráhy dočkala jako čtyřicátá čtvrtá světová metropole. Vůbec
nejstarší podzemní dráhu na světě má Londýn: první vlaky projely v lednu 1863 na lince Metropolitan Railway mezi stanicemi Paddington a Farringdon. Mimochodem, ve stejný den, kdy se poprvé rozjelo metro pod Prahou, se Pražané také naposledy svezli na pravidelných povrchových linkách starými dvounápravovými tramvajemi s vlečnými vozy a současně byla po 99 letech zrušena profese průvodčích v jednotlivých vozech.
2. Jak vypadalo první metro?
![](https://cdn.kudyznudy.cz/services/webpmedia.ashx?file=/b3268941-7e38-4d1d-ab0d-437cd5e97f5e/026-metro-shutterstock-40260583.jpg.aspx&width=300&height=199)
V roce 1974 byly u každého vstupu do metra na
devíti stanicích trasy C z Kačerova na Sokolovskou turnikety na mince, jízdné stálo jednu korunu, zaměstnanci metra měli hnědé uniformy a podzemím jezdily
robustní soupravy Ečs, vyrobené speciálně pro pražské metro v Mytiščinském strojírenském závodě poblíž Moskvy. Z Kačerova na Sokolovskou (název Florenc stanice dostala až v roce 1990) jezdily soupravy se třemi vozy, už o rok později ale přibyl čtvrtý vůz a v roce 1979 pátý.
Vozy Ečs byly koncepčně zastaralé již v době výroby, ale z provozu se začaly postupně vyřazovat až po roce 1989. Jeden vůz je k vidění v
Muzeu MHD ve vozovně Střešovice, další tři Dopravní podnik hlavního města Prahy zachoval jako historickou soupravu a zařazuje je do provozu na trase C při různých výročích.
3. Jak se pražské metro rozrůstá?
![](https://cdn.kudyznudy.cz/services/webpmedia.ashx?file=/5f6eaa0b-be51-4687-ac9d-a3feb34496e2/026-metro-shutterstock-1210510453.jpg.aspx&width=300&height=225)
Všimněte si, jak utěšeně přibývají výročí: roku 1977 se začalo se stavbou prvního úseku linky B, 12. srpna 1978 byl zprovozněn první úsek linky A a současně vznikla
první přestupní stanice, Muzeum. Už v roce 1980 bylo uvedeno do provozu prodloužení ze
stanice Náměstí Míru přes
stanice Jiřího z Poděbrad, Flora a
Želivského, v roce 1987 metro dojelo do
stanice Strašnická, v roce 1990 na
stanici Skalka a v roce 2006 byla trasa prodloužena do
stanice Depo Hostivař. Áčko se prodlužovalo i na opačném konci: v pondělí 6. dubna 2015 začalo metro jezdit z
Dejvické přes stanice
Bořislavka, Nádraží Veleslavín a
Petřiny až do
Nemocnice Motol.
Také nejstarší Céčko se od svého vzniku několikrát protahovalo dál do okrajových částí města: úsek se čtyřmi novými stanicemi z
Kačerova do
stanice Háje otevřeli představitelé tehdejšího režimu 7. listopadu 1980. V roce 1984 poprvé vlaky projely pod Vltavou do
Holešovic, v roce 2004 vyšplhaly do
stanice Ládví a 8. května 2008 až na dnešní konečnou v
Letňanech.
![](https://cdn.kudyznudy.cz/services/webpmedia.ashx?file=/c0226054-bd5a-48ab-ae78-c86d16650eac/026-metro3.jpg.aspx&width=300&height=200)
Nejmladší z linek metra, trasa B z
Florence na
Smíchovské nádraží, byla uvedena do provozu v listopadu 1985. O tři roky později bylo otevřeno prodloužení do
Nových Butovic a v listopadu 1990 přibyly další čtyři nové stanice za Florencí po
Českomoravskou. Linka se dál prodlužovala v roce 1994 o úsek mezi
Novými Butovicemi a
Zličínem (kde je jeden z mála úseků pražského metra vedený nad zemí, a to přes
Nepomucký rybník ve Stodůlkách) a nakonec v listopadu 1998 přibyl ještě úsek z Českomoravské na
Černý Most. Dodatečně se otvíraly tehdy ještě nedokončené stanice
Hloubětín a
Kolbenova.
Plánovaná
trasa D má být v Praze
první a zatím jediná trasa řízená počítačem a bez strojvedoucích. Zahrnuje deset stanic: začíná u
stanice Náměstí Míru na trase A, kříží trasu C ve
stanici Pankrác a pokračuje až na jižní okraj města do
Písnice. S uvedením do provozu se počítá v letech 2028–2029.
4. Kde udělali soudruzi chybu?
![](https://cdn.kudyznudy.cz/services/webpmedia.ashx?file=/41c19cc9-8d8b-4d3b-98b7-4e518a4ae446/026-nuselsky-most.jpg.aspx&width=300&height=168)
Řada stanic metra měla v době svého vzniku povinně ideologické a zejména pro mimopražské cestující naprosto nesrozumitelné názvy. Například zastávka
Roztyly se jmenovala Primátora Vacka, místo
Chodova se vystupovalo na stanici Budovatelů, stanice
Opatov se jmenovala Družby a
stanice Háje byla Kosmonautů. K jejich přejmenování došlo krátce po sametové revoluci, a sice v únoru 1990. Ze stanice Gottwaldova se stal mnohem logičtější
Vyšehrad, z Mládežnické
Pankrác, Fučíkova se změnila na
Nádraží Holešovice a Leninova na
Dejvickou. Na trase B se z Dukelské stala
stanice Nové Butovice, Moskevská se proměnila ve
stanici Anděl a ze Švermovy se stala
stanice Jinonice. Názvy se změnily i na rozestavěném úseku trasy B. Víte, že stanice
Invalidovna měla původně být Hakenova,
Českomoravská měla nést jméno Antonína Zápotockého a
stanice Kobylisy se měla jmenovat Rudé armády?
Ideologický nátěr nemělo snad jen přejmenování
Sokolovské na stanici Florenc; podél velmi dlouhé Sokolovské totiž leží víc stanic metra a název by tak mohl být zavádějící, navíc pro orientaci v Praze je důležité
autobusové nádraží Florenc.
5. Umění v metru
![](https://cdn.kudyznudy.cz/services/webpmedia.ashx?file=/f9d1c982-0c5a-452e-9b1f-1235acb2192c/026-metro2.jpg.aspx&width=300&height=199)
Pražské metro není jen páteří městské hromadné dopravy, ale také
obří (a dobře utajenou) galerií. Ve stanicích a jejich vestibulech objevíte řadu uměleckých i symbolických detailů. Příklad? Třeba na trase A mezi
Dejvickou a
náměstím Míru jsou interiéry jednotlivých stanic obložené hliníkovými výlisky ve tvaru konvexních a konkávních čoček a barvy obkladů se v každé stanici liší podle symboliky spojené s daným místem. Například zlatá barva ve stanici
Hradčanská symbolizuje nedaleký
Pražský hrad, sídlo českých králů, zelená na
Malostranské připomíná
palácové zahrady, které se nacházejí v jejím okolí, hnědá ve stanici
Muzeum zase
zdi městského opevnění, které na tomto místě kdysi stávaly. Uvnitř stanice
Malostranská i v blízké zahradě jsou rozmístěny
kopie barokních soch od Bernarda Brauna a Antonína Brauna, přímo ve vestibulu
stanice Můstek je zakomponovaný vzácný archeologický nález, a sice
skutečný můstek, který býval součástí původního opevnění
Starého Města a dal tomuto místu jméno, a stanice
Invalidovna se zase pyšní pestrobarevnou
vitráží Sport. Ta odkazuje na neuskutečněný plán uspořádat v roce 1980 v blízkosti
Invalidovny letní olympijské hry.
6. Tajná stanice Klárov
![](https://cdn.kudyznudy.cz/services/webpmedia.ashx?file=/f35acbcd-d5ab-4a52-b845-7cffb8cef1b0/026-metro-shutterstock-1712756449.jpg.aspx&width=300&height=225)
Kdo jde kolem
Strakovy akademie na Klárově a odbočí do
ulice U Bruských kasáren, nemůže minout velká železná vrata. Nacházejí se jen kousek od Úřadu vlády České republiky a za nimi se skrývá
podzemní objekt K 111, vybudovaný v polovině 20. století jako vládní kryt. Podle rozšířené městské legendy mělo současně jít o
první stanici nikdy nedokončeného, takzvaného stalinského metra. Dopravní podniky s tím nesouhlasí, podle oficiálního výkladu jde o takzvaný Ochranný systém metra, které má zabezpečit jeho provoz a v případě potřeby poslouží jako úkryt pro civilní obyvatelstvo. Podzemí není běžně přístupné a dodnes není jasné, zda tu skutečně měla být stanice metra nebo šlo jen o taktické informační manévry kvůli utajení vládního krytu.
7. Rekordy pražského metra
![](https://cdn.kudyznudy.cz/services/webpmedia.ashx?file=/0b1cec22-836c-4b27-bb35-6f0562c867e6/026-metro1.jpg.aspx&width=300&height=200)
Metro v
Praze měří zhruba 65 kilometrů a
každý rok ho využije téměř 600 milionů cestujících, což znamená, že každý den všechny linky obslouží průměrně přes 1,6 milionu lidí.
Nejvytíženějšími stanicemi jsou I. P. Pavlova a Dejvická, naopak k
nejméně využívaným stanicím patří Kolbenova a Radlická: u ní na konci 80. let mělo vzniknout sídliště, ale po pádu socialismu ze stavby nakonec sešlo.
Nejhlubší stanice je
Náměstí Míru, kde jsou koleje 53 m pod zemí; zde je také
nejdelší, 87 metrů dlouhý eskalátor. Nejkratší mezistaniční úsek metra měří pouhých 425 m a je mezi
stanicemi Hlavní nádraží a
Muzeum, naopak nejdelší mezistaniční úsek metra (2 748 m) je mezi
Nádražím Holešovice a
stanicí Kobylisy.
Všechny linky mají tunely, vedené pod
Vltavou. Tunel na trase A mezi
stanicemi Malostranská a Staroměstská měří 180 m, koleje jsou uloženy v maximální hloubce 20 m. Tunel na trase B leží v úseku mezi
stanicemi Anděl a
Karlovo náměstí poblíž
Palackého mostu, měří 225 m, maximální hloubka kolejí je 22 m. Trasa C má tunely dva; ten starší leží v blízkosti
Hlávkova mostu mezi
stanicemi Florenc a
Vltavská, jeho délka je 410 m a koleje jsou uloženy v maximální hloubce 12,8 m. Mladší tunel na trase C překonává Vltavu v
Troji a při jeho výstavbě byla použita unikátní technologie: stavba byla vybetonována v suchém doku a poté uložena do předem vyhloubené rýhy ve dně řeky.
Rajská zahrada na sídlišti Černý Most se stala první stanicí, kde jsou nástupiště ve dvou úrovních: vlaky z centra přijíždějí do prvního nadzemního podlaží, vlaky směřující do města na druhé podlaží.
Stanice Rajská zahrada získala titul Stavba roku 1999.
Víte, že...?
![](https://cdn.kudyznudy.cz/services/webpmedia.ashx?file=/46ecec75-d5c1-4c00-b5c9-961de57f94f4/metro-balicek.jpg.aspx&width=300&height=225)
Otevření pražského metra
inspirovalo vznik Metro dezertu, sladkého dezertu, který tvarem i počtem čtyř kusů v balení připomíná
první robustní sovětské soupravy. Příprava je jednoduchá, jde vlastně o běžné piškotové těsto nakrájené na kousky, obalené v marcipánu a na obou koncích namočené v čokoládě.
Na sestrojení domácí vlakové soupravy pražského metra budeme potřebovat:
4 vejce
120 g cukru krupice
100 g moučkového cukru
135 g hladké mouky
120 g másla
250 g čokolády
150 ml smetany ke šlehání
1 balení marcipánu
Žloutky utřeme s polovinou cukru a promícháme s moukou. Bílky vyšleháme s druhou polovinou cukru do sněhu a opatrně vmícháme ke žloutkům.
- Směs pečeme v troubě předehřáté na 180 stupňů na plechu vyloženém pečicím papírem asi 20 minut.
- Vychladlý piškot rozkrájíme na obdélníčky.
- Čokoládu rozpustíme ve vodní lázni a necháme zchladnout. Mezitím si vyšleháme smetanu s trochou cukru a přidáme ji k vychladlé čokoládě. Část čokolády si dáme stranou na konečné zdobení.
- Nakonec ke směsi přidáme změklé máslo a vyšleháme krém, potřeme jím plátky piškotu, potáhneme je rozváleným marcipánem a konce namáčíme ve zbytku rozpuštěné čokolády.
- Metro soupravu podáváme pěkně vychlazenou, nejlepší je až druhý den.