Hrad Edelštejn – kdysi nejmohutnější pevnost na Jesenicku

Nedaleko města Zlatých Hor na vrcholu Zámeckého vrchu pod Příčnou horou můžeme ještě dnes rozeznat pod nánosy hlíny zbytky mohutného hradu. Jméno hradu se odvozuje od německého slova "edel" – vzácný, ušlechtilý a určitě souvisí s těžbou vzácných kovů, která zde probíhala od počátku 13. století. Hrad sloužil nejen k ochraně zlatých dolů a bezpečnému shromažďování vytěženého drahého kovu před transportem, ale také střežil důležitou cestu vedoucí z Vratislavi přes Nisu, Hlucholazy na Bruntál a dále na Moravu.

V oblasti českého Slezska býval Edelštejn hradem s nejmodernějším opevněním. Hrad býval mohutnou pevností s hradbami, baštami a věžovitými branami. Hrad byl také obehnán příkopem a mohutným valem, na přístupové jižní straně dokonce dvojnásobným. Jeho dominantou byla mohutná válcová věž -  dnes je z ní patrný pouze suťový kužel. Za věží, v západním rohu jádra, stál velký dvouprostorový palác. Do dnešních dnů se z kdysi mohutného hradu dochovaly základové zdi hradeb, zřícenina okrouhlé věže, zbytek nárožní bašty, příkopy a valy.

K Edelštejnu se dostanete čtyřkilometrovou procházkou po modré značce ze Zlatých Hor a sedmikilometrovou cestou také po modré z Rejvízu.

Z historie hradu: v historických pramenech vystupuje Edlštejn poprvé za dramatických okolností roku 1281, kdy opavský kníže Mikuláš, nemanželský syn Přemysla Otakara II., vyzval jeho držitele – bratry z Linavy, aby poskytli vratislavskému biskupovi Tomášovi II. náhradu za ničivé vpády do jeho držav. Když neuposlechli, Edelštejn jim odňal a dal jej i s doly do zástavy biskupovi. Za bojů, které brzy poté vypukly mezi vratislavským knížetem Jindřichem IV. a biskupem Tomášem II. byl Edelštejn jednou z hlavních příčin sváru. Další rozbroje o hrad a přilehlé území vznikly roku 1339 mezi králem Janem Lucemburským a opavským knížetem Mikulášem II.

Když do Slezka roku 1428 přijeli husité, dobyli Hlucholazy, ale Edelštejn neobléhali. Brzy poté se na hradě sešli přední vůdcové protihusitského odporu vratislavský – biskup Konrád, velmistr křižovníků kníže Ruprecht a opavský kníže Přemysl k poradě o válečné situaci. Po smrti opavského knížete si dědictví po něm rozdělili jeho čtyři synové, přičemž Edelštejn připadl Mikuláši IV. Z dalších významných majitelů hradu stojí za zmínku Mikuláš Opolský, Jiří z Poděbrad nebo Jan ze Žerotína. Ten však často přepadával kupce cestující na Moravu, a proto vratislavský biskup Jošt z Rožmberka v červenci roku 1467 hrad dobyl. Vzhledem k mohutnosti opevnění hradu je pravděpodobné, že Edelštejn padl zradou zevnitř. Z obavy, aby se tato cenná pevnost opět nedostala do rukou stoupenců krále Jiřího, nechal biskup hrad rozmetat. V rámci konečného narovnání vyplatilo biskupství dědicům krále Jiřího za zničený hrad a jeho okolí 210 hřiven úroků a 1600 uherských zlatých. Tím se Edelštejn dostal natrvalo do držení vratislavského biskupství, ovšem již jen jako ruina.