Hradiště Obří hrad na Šumavě

Výčet všech záhad Obřího hradu je však ještě širší, včetně podivných nálezů mezi jeho zdmi. Místní lidé tu prý kdysi vykopali obrovskou 3 metry dlouhou kost, která ve tmě světélkovala. Podle jiné pověsti jich zde prý bylo dokonce několik a místní lidé z nich postavili můstek přes nedalekou říčku Losenici. Lávka z obřích kostí však nevydržela zdejší drsné klima a časem se rozpadla. Světélkující kosti nejsou ve skutečnosti až takový nesmysl, světélkováním se vyznačují například bakterie rodu Pseudomonas, Aeromonas a další, jde o poměrně běžný jev. Svítit může i fosfor, který tvoří podstatnou část kostí, větší záhadu budí rozměry nalezených kostí.

Vůbec největší zatím nalezená stehenní kost tvora, vědeckým jménem nazvaného Bruhatkayosaurus, byla nalezena v Indii a k oněm třem metrům daleko neměla. Ovšem v Evropě největší objevený dinosaurus Turiasaurus riodevensis měl pažní kost dlouhou asi „jen“ 1.7 metru. Nález dinosauřích ostatků na Šumavě je velmi nepravděpodobný, ne-li nemožný. Horniny z času dinosaurů se zde nevyskytují. Lidové pověsti si však tuto záhadu vysvětlili po svém. Kdysi dávno tu prý žil národ obrů, kteří pro sebe vystavěli Obří hrad. Později jich část odešla jinam, ale devět z nich ve svém sídle zůstalo. S lidmi nechtěli mít nic společného. Pověst vypráví, že když si obří žena donesla na hrad jen tak na hraní jednoho sedláka z okolí i s jeho volským spřežením a pluhem, manžel obr jí přikázal, aby ho okamžitě vrátila zpátky, protože z lidí nevzejde nikdy nic dobrého.
 

Opevnění bylo vystavěno technikou nasucho kladených kamenů, zajištěných lícovanou zdí z obou stran. Zbývající prostor byl volně vysypán kamením a sutí. Stavitelé využili i místní skalnaté útvary, které byly zakomponovány do opevnění. Nejdůležitější je skalní brána vytvořená přírodou, kterou se dalo projít do vnitřního areálu. Valy široké 7-12 metrů a dvoumetrové výšky, se nalezly ve dvou liniích. Ty zajišťovaly akropoli hradiště. Později bylo vystavěno i předhradí, ale již s jednou linií. Uvnitř areálu se nacházel kamenný blok ve tvaru stolce, který byl interpretován jako obětní oltář. Skrze akropoli bylo rovněž archeologicky zachyceno prameniště, které zde bývalo v době výstavby hradiště. Zajímavostí je, že opevněná strana je ta, která je obtížněji od přírody dostupná. Naopak strana se snadnějším přístupem zůstala neopevněná.
 

Nalezlo se zde několik novověkých dobytčích zvonů (již zaniklé hradiště a jeho okolí sloužilo v novověku jako pastvina) a rozbité keramické nádoby ze středověku, o nichž existuje teorie, že mohly být na místě rozbity rituálně. Roztříštěné nádoby se totiž nacházely v blízkosti kamenného stolce, považovaného za obětní oltář. Navíc pro oblast Šumavy a jejího okolí je typické dlouhodobé přežívání předkřesťanských tradic, a to do poměrně mladých dob. Nelze tedy vyloučit, že ruiny hradiště, po staletí opuštěné, mohly být během historické epochy znovu objeveny místními vesničany a hrát nějakou roli v lidové středověké pobožnosti.
 

Nejpravděpodobněji se hradiště využívalo k náboženským účelům. Nasvědčuje tomu mnoho indicií – nenašly se zde žádné předměty každodenní potřeby, naopak v hradišti byl nalezen rituální kamenný stolec a skalní brána v opevnění, která na podobných místech sloužila jako symbolický průchod mezi posvátnou a světskou krajinou. Starověké Caesarovy zápisy z galských válek popisují, že "barbaři" budují zvláštní duchovní místa na odlehlých místech, mimo zrak běžných obyvatel, v neosídlené divočině. Slouží jim jako místo komunitních setkání, při nichž se často odehrávaly druidské obřady, rituály a porady.

Místo sloužící jako svatyně nepotřebovala funkční opevnění, ale stačil symbolický náznak oddělení duchovního a běžného světa, kdy zeď vymezovala posvátnou půdu a oddělovala ji od světského života. Vysvětlovalo by to nejen "nepochopitelné" opevnění strany, která je hůře přístupná, ale i účel přírodní brány, jinak nelogicky zakomponované do opevnění, která mohla sloužit jako symbolický průchod mezi oběma světy. Rovněž by se tím vysvětlila situace, proč se začala opevňovat strana, která je hůře přístupná a strana, na které naopak nejsou žádné překážky byla ponechána až nakonec. Stavitelé se spoléhali na psychologický efekt z posvátné bázně k bohům případných vetřelců.

Obří hrad najdete nad údolím říčky Losenice nedaleko osady Popelná. Přístup sem je možný z Nicova po modré a žluté značce do Popelné, odkud pokračuje odbočka po červené. Jiná možnost přístupu je po trase červené značky z Kašperských Hor (asi 7 km) nebo z Churáňova (nejprve po modré, od Zlaté Studny po červené – celkem asi 10 km). Při cestě údolím Losenice jsou na svazích vidět kamenná moře s balvanitou sutí. Z Popelné vede k hradišti také trasa naučné stezky Keltové na Šumavě.