Kostel obklopený poli nedaleko Velhartic byl založen roku 1373. Počátkem 16. století byla přistavěna severovýchodní část a v 19. století byl významně upraven. Právě zde se měl odehrát děsivý příběh z balady Svatební košile ze sbírky Kytice od Karla Jaromíra Erbena.
Hřbitovní kostel sv. Maří Magdalény ve
Velharticích je místem, které je protnuto záhadou a tajemným obrazem smutné tváře. Záhadný kostel se nachází se
na malém vršku, který poskytuje výhled na obec i známý hrad.
Uhořelí osadníci i hrob sudetských Němců
Kolují i zvěsti, že na místě kamenného kostela
kdysi stával dřevěný kostel, do nějž se jednoho dne ukryli
osadníci s ženami a dětmi před lupiči. Ti kostel
vypálili a nešťastníci tak uhořeli zaživa. Na
hřbitově se má také nacházet neoznačený hromadný hrob, kam byly
naházeni zavraždění sudetští Němci během jejich divokého odsunu po druhé světové války.
S Velharticemi se však pojí ještě
další tragické události. Zdejší
hrad, údajně
propojený se hřbitovním kostelem podzemní chodbou, vlastnil v 17. století španělský dobrodruh Martin de Hoeff-Huert, který prý
zdejší obyvatele obracel na katolickou víru poměrně drastickými způsoby a v hradní hladomorně umučil desítky lidí.
Svatební košile podle Ing. Kozáka
Před dávnými a dávnými časy, v dobách, které už nepamatuje zřejmě žádný ze stávajících náhrobků, se zde prý odehrálo
cosi děsivého. Cosi tak odporného, že zatím nikdo nebyl schopen hřbitov od následků tohoto činu očistit. Cosi, co prý
později inspirovalo Karla Jaromíra Erbena k napsání balady Svatební košile, poprvé zveřejněné v roce 1843.
V knize Tajemná místa Pošumaví pana
Pavel Kozák líčí příběh svatební košile takto: milenec dotyčné dívky odešel kamsi do boje, kde byl zabit, ale pohřben byl zde.
O dívku pak velmi usiloval jiný muž, ona ale stále myslela na zemřelého a nikoho dalšího nechtěla. Ten druhý ji nakonec začal nenávidět a vymyslel šílenou pomstu. Pomocí
obřadu černé magie mrtvého oživil, aby svou milou unesl, což
muselo skončit i její smrtí. To by se také stalo, kdyby v poslední chvíli nezasáhla jedna z vysokých duchovních bytostí a neoddělila mrtvého a živou od sebe. Místo kde byli,
když "zakokrhal kohout", lze dodnes
nalézt v určitém úseku dnešní hřbitovní zdi.
Tajemný kříž
Zajímavým místem je i
kříž v předsíňce kostela. V jeho horním rameni se nachází silový bod. O něm se v knize píše, že
polarita jeho energie prošla kdysi během krátké doby změnami, vyvolanými událostmi v blízkosti místa. Ty bylo možno zjistit virgulí v následující obecné časové posloupnosti. Někdy
za dob velké Moravy začalo být toto místo užíváno jako pohřebiště. Nedlouho na to bylo
znesvěceno černou magií a došlo tu k ohrožení života jakési ženy, která však byla zachráněna vyšší mocí. Negace tu nicméně zůstala a bylo proto brzy několikrát po sobě odstraňována vysokou duchovní bytostí, zřejmě při zjevení.
K očištění místa však dodnes nedošlo.
Skvrny na štítu kostela
Další zvláštností jsou
tmavé skvrny na zděném štítu kostela, které při pozornějším pohledu nápadně připomínají dívčí tvář. Skvrny prý na chvíli zmizí, když štít dostane novu omítku či nátěr, ale pak se znovu objeví. Někteří místní věří, že
tvář patří dívce unesené sem oživlým umrlcem. Jiní si myslí, že jde o
obličej hradní paní, či jiné ženy, která poblíž kostela kdysi
tragicky zahynula. Možná se ale jedná jen o tmavé skvrny špíny, kterou vylučuje vlhká zeď a které jen pouhou náhodou připomínají lidskou tvář.