Pozdně barokní kostel na návrší nad obcí z let 1787-1789. Vznikl z původní kaple z r. 1709, která je využita jako presbytář. Kostel je obklopen na západní straně zdí s ambitem, jižně je areál uzavřen budovou kláštera karmelitánů.
V roce 1694 koupil zdejší panství nový majitel Gerhard Jindřich Butz z Rolsbergů. V té době se mezi lidmi vyprávělo, že
kolem Boží muky na kopci nad vesnicí se někdy ukazuje
zvláštní záře. Zbožný šlechtic se v
Telči radil s Felixem Karlem Slavatou, který byl knězem a řeholníkem Řádu bosých karmelitánů. Na jeho radu vystavěl roku
1709 baron Butz na onom místě
kapli a umístil do ní obraz Panny Marie Karmelské. Od té doby přicházejí na toto místo poutníci prosit Pannu Marii o přímluvu.
Následný rozvoj poutního místa výrazně ovlivnili další příslušníci rodu Rolsbergů. Po necelých třiceti letech zakladatelův synovec
Matěj Jindřich Butz kapli přestavěl. Jeho synové
Josef Ignác a Jan Matěj byli oba kněžími a olomouckými kanovníky a v druhé půli 18. století se vystřídali jako majitelé vyderského panství.
Podporovali rozmach poutí a stavitelskou činnost, která s tím souvisela. Tak byla postupně vystavěna budova kláštera, loď kostela (původní kaple tvoří presbytář dnešního kostela), a
mbity a ohradní zeď s třemi branami.
Nejvíce poutníků přichází především v týdnu kolem svátku Panny Marie Karmelské (16. července). V neděli předtím se slaví tzv. "malá", v neděli po svátku tzv. "velká" pouť. Samotný 16. červenec tradičně patří pouti kněží. Kromě toho se o dalších nedělích roku slaví ještě pouť
květnová, srpnová, říjnová. Příležitostí k pouti jsou také pravidelné
pobožnosti vždy
o první sobotě v každém měsíci.
Na návrší oproti poutnímu kostelu byl na počátku našeho století založen
lesní hřbitov, který měl sloužit pohřbívání členů šlechtické rodiny patronů kláštera – Dalbergů – i řeholníků z
kláštera. Je na něm pohřbeno celkem devět osob, z toho čtyři bratři karmelitáni.