Koněspřežní železnice České Budějovice – Linec

Hlavním důvodem pro stavbu železnice z Lince do Českých Budějovic byla přeprava soli z rakouské Solné komory do Čech. Sůl se od nepaměti dopravovala po řekách Travně a Dunaji do Lince, kde se překládala na koňské potahy, aby ji převezly přes šumavské hřebeny do Budějovic k řece Vltavě. Tam se opět překládala na lodě. Na počátku rozvoje techniky počátkem 19. století reprezentovalo českou technickou vyspělost ojedinělé dílo mezinárodního významu – první a nejdelší koněspřežní železnice na evropském kontinentě, vedoucí z Českých Budějovic do rakouského Lince.

Roku 1807 byl pověřen ředitel prvního polytechnického ústavu v Praze F. J. Gerstner, aby přešetřil možnost spojení Vltavy s Dunajem pomocí kanálu. Ten, ač odborník na vodní stavby, navrhl nakonec po důkladném studiu spojení obou řek vybudování železnice. Stavba, jejímž vedením byl pověřen jeho syn F. A. Gerstner, byla započata v roce 1825. V roce 1827 byla zkušebně uvedena do provozu severní, česká část železnice, a o rok později již byla zprovozněna trvale.

Celá trať z Českých Budějovic do Gmündu u Lince byla dokončena 1. 6. 1830. Pravidelná přeprava zboží byla zahájena v roce 1832. Doprava osob byla na trati zavedena až dodatečně. Koně se pohybovali krokem, průměrná váha nákladu taženého jedním koněm byla 70 centů. Po celou dobu provozu na koněspřežní dráze byla preferována nákladní doprava. Pokud se náhodně na trati setkal osobní vlak s nákladním, musel se vrátit zpět do stanice nebo výhybku a uvolnit cestu nákladnímu transportu. Pokud byl osobní vůz lehčí, společnými silami byl z kolejí odstraněn a po projetí nákladního vlaku nahozen zpět. Pak se pokračovalo v jízdě.

Osobní vlaky vyjížděly od jara do podzimu pravidelně jednou denně v 5 hodin ráno z obou koncových stanic. Potkávaly se v poledne ve stanici Kerschbaum, kde byla hodinová přestávka na oběd. Do cílové stanice dorazily v 19 hodin. Cestující se museli dostavit do registrační kanceláře nejpozději půlhodiny před odjezdem. Jízdenky byly předtištěny, ručně se vyplňovaly některé údaje (vozová třída, registrační číslo, nástupní a konečná stanice a cena jízdenky). Cestující se před nástupem museli prokázat cestovním pasem a vrchnostenským povolením k jízdě.

Spřežení se dvěma koňmi zapřaženými za sebou se křižovala v příhraničním Kerschtaumu a urazila cestu dlouhou 129 km za 14 hodin. Mnohem četnější nákladní vlaky urazily vzdálenost mezi oběma cílovými městy za 3 dny. Po nástupu parních lokomotiv byla téměř celá česká část využívána pro parní železnici. Z trati, která byla první veřejně užívanou v Evropě, se do dnešní doby zachovalo několik fragmentů (např. přízemní domek konečné stanice v Českých Budějovicích, část trati mezi stanicemi Suchdol a Rybník). Na celé trase koněspřežky bylo na 46 strážních domků a jejich obyvatelé, strážní, měli denně za úkol zkontrolovat tříkilometrový úsek trati.

Parní provoz byl na trati zaveden 1. září 1872. V roce 1970 byly zbytky koněspřežné železnice prohlášeny národní kulturní památkou. V Holkově je dobře zachována budova přepřahací stanice, nedaleko je část náspu s klenutým mostem. V Bujanově naleznete Muzeum koněspřežné dráhy, kde se dozvíte nejrůznější historické zajímavosti o provozu této unikátní trati.