Kostel sv. Jana Nepomuckého v Prostějově

Stavba kostela sv. Jana Nepomuckého je spojena s komplexem kláštera milosrdných bratří, budovaného od třicátých let 18. století. Realizace stavby svatostánku byla umožněna díky štědrému finančnímu daru lichtenštejnské vrchnosti. Za autora stavebního projektu bývá označován italský architekt Antonius Erhard Martinelli. Stavbu vedl dnes neznámý stavitel ve službách lichtenštejnů.

K položení základního kamene došlo v roce 1751 a o dva roky později již byla dokončena klenba. Slavnostní vysvěcení svatostánku se konalo 5. října 1755. Doplňování vnitřní výzdoby a vybavení pokračovalo i v dalších letech, úprava kostela trvala až do roku 1764. Kostel pak získal jednotný slohový charakter, kde se architektura harmonicky doplňuje se sochařskou, malířskou a řemeslnou výzdobou. Stavba kostela má dispozičně obdélníkový půdorys, zužující se v presbytáři. Jedná se o jednolodní, pozdně barokní stavbu, spojenou se západní částí kláštera. Badatele studující architekturu chrámu zpravidla zaujme neobvyklé umístění dvou kostelních věží, které těžko hledá v moravské barokní architektuře obdobu.

Interiér chrámu je ukázkou přechodu vrcholného a pozdního baroka a působivě propojuje sochařské, řezbářské, štukatérské a malířské práce. Mezi umělci podílejícími se na výzdobě kostela vynikl zejména malíř František Antonín Sebastini, sochař Jan Schubert (Schubart) či řezbář František Hirnle. U Sebastiniho fresek se ikonograficky jedná o náboženskou tématiku s výjevy ze života patrona kostela sv. Jana Nepomuckého. Kromě freskové výzdoby je Sebastini také autorem obrazů sv. Jana Evangelisty, Svaté rodiny a sv. Antonína Paduánského.
 

Z historie konventu ve 20. století

Konvent s klášterním kostelem prošly mnoha těžkými obdobími. Nebyly to jen pruské války, 1. světová válka, ale také těžké zkoušky za 2. světové války a následné období komunistického režimu. 8. července 1941 přišlo do kláštera gestapo a oznámilo převorovi, že řád je zrušen a rozpuštěn. V listopadu 1943 byl konvent přeměněn na německý lazaret a v roce 1945 od 11. května do 13. června na ruský. Teprve po odchodu vojáků se Milosrdní vrátili. Nemocnice byla vyloupena a v nepředstavitelném stavu. Kostel zůstal vcelku ušetřen. Sotva dali bratři nemocnici do použitelného stavu, byla zakrátko po nástupu komunistického režimu v roce 1949 zestátněna. Dne 16. května 1959 opustili členové řádu Prostějov definitivně. Kostel byl v červnu téhož roku uzavřen. Tím začalo dlouhé období jeho chátrání.

Do rukou řádu se vrátil až po roce 1989. Od té doby se konaly postupné opravy kláštera i kostela. Dnes nacházíme klášterní kostel v obnovené kráse, zato prostory bývalého kláštera marně čekají na nutné opravy.
V sobotu 19. prosince 2015 se řád Milosrdných bratří rozloučil s Prostějovem. Stalo se tak při mši svaté celebrované olomouckým biskupem Mons. Josefem Hrdličkou v zaplněném kostele sv. Jana Nepomuckého. Při této slavnosti byl kostel s areálem kláštera předán arcibiskupství olomouckému.