Původně gotický kostel byl v průběhu let přestavován. Dnešní podobu získal přestavbou po požáru v letech 1763 až 1767 zednickým mistrem F. Pöperlem za účasti truhláře F. Liebnera. Kostel byl obnoven roku 1834, věž dokončena roku 1885 podle starých Pöperlových plánů z roku 1767 J. Schobertem.
Pozdně barokní farní kostel sv. Jiří byl postaven v letech 1763-1767 zednickým mistrem Franzem Pöpperlem na místě zničeného gotického kostela na skalnatém návrší nad náměstím uprostřed města Bečov nad Teplou. Roku 1834 byl kostel modernizován. Teprve v roce 1885 byla poté toužimským stavitelem Johannem Schobertem vystavěna věž kostela. Po roce 1945 však přestal být kostel udržován a postupně chátral. Od počátku 21. století probíhá postupná rekonstrukce zchátralého kostela.
Jednotné rokokové vnitřní zařízení kostela pochází z třetí čtvrtiny 18. století. V presbytáři je postaven portálový hlavní oltář sv. Jiří z let 1774-1776 od řezbáře Thomase Pistela z Teplé. Ve středu oltáře je umístěn současný oltářní obraz sv. Jiří od žlutického malíře Johannese Grimera ve zdobeném rámu. Oltář býval původně doplněn sochařskou výzdobou v podobě dvojice velkých soch světců v podobě rytířů, dvojicí vznášejících se andělů, nesoucích pallu, a bohatě vyřezávaný. Novodobý nástavec oltáře je bez umělecké hodnoty. Bohatě zdobené postranní branky z roku 1789 od řezbáře Adama Wöllera z Dolního Žandova jsou završeny obrazy evangelistů ve vyřezávaných rokajových rámech.
Na severní podélné zdi kostelní lodi je umístěna umělecky hodnotná obláčková kazatelna z doby po roce 1776 od řezbáře Thomase Pistela z Teplé štafírovaná Georgem Michaelem Köhlerem. Na vstupu na kazatelnu je zpodobněna horská krajina a oblaka, na koši řečniště dřevěný reliéf s ústředním motivem Proměnění Páně na hoře Tábor. U nohou Spasitele jsou vyvedeny klanějící se postavy apoštolů Petra, Jakuba a Jana. Na stříšce kazatelny jsou vyvedena stylizovaná oblaka, na kterých trůní postava Boha Otce. Zajímavá je také empírová křtitelnice s cínovou mísou od bečovského cínaře Caspara Grundta. Mezi liturgické předměty kostela patří zlacená stříbrná monstrance osázená drahými kameny zachráněná během požáru roku 1760. Svatozář monstrance je zdobena motivem vinné révy.
Mezi předměty zachráněné během požáru roku 1760 byly další stříbrné a měděné liturgické předměty, barevná hedvábná liturgická roucha (ornáty) z 18. století vyšívané zlatem a brokáty, sochařský krucifix, olejové obrazy sv. Markéty a sv. Jiří, cínová rakev jednoho z Qustenberků – před požárem byly v kostele dvě dřevěné sochy z dílny sochaře Johanna Jakoba Eberla z Mašťova. Na kruchtě je postavena původní skříň pozdně barokních varhan z let 1774-1775 od varhanáře Ignaze Johanna Schmidta, ozdobená ornamentální dřevořezbou od mistra Antona Pacha. V kryptě kostela se nachází několik malovaných rakví z 18. století.