Malé muzeum kovářství v Zemanově kovárně v Holešově

V prostoru samotné kovárny a kovářské výhně se návštěvníci dozví základní informace o provozu panské a vesnické kovárny, seznámí se s její historií a vybavením. Nástroje a vybavení kovárny jsou instalovány tak, aby příchozí měli pocit, že je kovárna stále využívána a kovář pouze před chvílí někam odešel. Mezi nástroje, které okamžitě zaujmou pozornost návštěvníků, bude jistě patřit velký měch, který přiváděl do výhně vzduch a zvyšoval teplotu ohně. Nejmladší návštěvníky jistě zaujme „tajná“ chodba, jejíž vchod se nachází přímo pod výhní. Chodba vede směrem k protějšímu hostinci U Cabiša, ale po několika metrech končí a dále je již zasypána. Její prostor jsme zpřístupnili osvětlením a zrcadlem tak, aby do ní mohli „nahlédnout“ všichni hosté.

V bočním přístavku, v prostoru bývalého skladiště, jsou expozičním způsobem za pomoci vybraných sbírkových předmětů a panelů shrnuty poznatky o tradici kovářství v Holešově. Představujeme zde detailněji způsoby kovářské práce a jeho vybavení. Prostor se dostává i podkovářství jako zvláštní specializaci kovářského řemesla. Své místo zde budou mít i ukázky uměleckého kovářství. Dominantním předmětem je zde čerstvě zrestaurovaný hodinový stroj, který pochází z věže holešovského zámku a je dokladem perfektní hodinářské práce. Stroj je asi 200 let starý a skládá se ze 137 dílů. Rám a hřídele byly ručně vykovány a vypilovány ze železa. Protože nechceme návštěvníky o jeho zhlédnutí ochudit, je představen právě v kovárně.

Poslední část expozice se nachází ve druhé polovině kovárny, která dříve sloužila jako obytné stavení kováře a jeho rodinných příslušníků. V levé části přízemí vznikl interiér lidové jizby a komory. Protože se Holešov nachází na etnografické hranici Valašska a Hané, jsou zde představeny předměty lidové kultury z pomezí těchto dvou regionů. Při tvorbě interiéru se vycházelo ze sbírkových fondů Městského muzea a galerie v Holešově. Navštívit zde můžete také barokní zámek s unikátními barokními nástropními malbami a bohatou štukovou výzdobou.
 

Stará panská kovárna na Holajce stávala na místě vedle zámku již od roku 1550. Sloužila vrchnosti i za vlády zdejších pánů z rodu Rottalů, kteří drželi holešovské panství v letech 1650 až 1762. Do soukromých rukou se dostala 31. března 1776. Rod Zemanů, podle nichž je kovárna nazývána, získala tuto živnost v dražbě (licitaci) roku 1847. Velkého rozkvětu se kovárna dočkala za posledních držitelů Holešova z rodu Wrbnů. Ti díky své zálibě v chovu koní kováře a podkováře ve své blízkosti nutně potřebovali. Posledním kovářem z tohoto rodu byl Emil Zeman, který jak pamětníci dosvědčují, docházel do kovárny až do roku 1953. Poté kovárna pustla a dokonce se uvažovalo o její demolici.

Díky podnětu historičky PhDr. Vlasty Fialové a Vlastivědného kroužku se její záchrany ujal turistický odbor místní tělovýchovné jednoty, v jehož čele stál Vladimír Hošek. Kovárna se od 3. května 1958 stala památkou a je zapsána v Ústředním seznamu kulturních památek. Turisté dostali kovárnu do správy v roce 1968 a podařilo se ji opravit k dalšímu užívání. Posledním kovářem, který v kovárně vykonával kovářské řemeslo, byl až do března roku 2012 místní rodák Pavel Ševeček, který získal mnohá národní i mezinárodní ocenění za své luxusní nože vyráběné z damaškové (damaskové či damascenské) oceli.