Malostranské náměstí v Praze

Město Malá Strana bylo založeno pod Pražským hradem na území starší trhové osady, při jejímž okraji u jediného vltavského mostu existovala od poloviny 12. století dvě pevná sídla: opevněné místo johanitů (1169) a proti němu biskupský dvůr (1185). Tady mezi Hradem a těmito enklávami u řeky bylo vyměřeno po středověkém způsobu čtvercové náměstí, z něhož vedly ulice na všechny světové strany: k Újezdské bráně v Karmelitské, ke Strahovské bráně v Nerudově a k Písecké ve Valdštejnské ulici.

Jako na většině náměstí i zde bývalo odedávna tržiště. Existovalo zde dokonce ještě před vznikem Prahy, kdy na řece nestál žádný most, spíše však v místech dnešní horní části Malostranského náměstí nebo Sněmovní ulice. V době rané gotiky již náměstí zaujímalo dnešní polohu i rozlohu a jeho střed byl zastavěn. Stály zde krámky, románský kostel sv. Václava, fara, radnice, ve středu náměstí byly i masné krámy, usazovali se zde zlatníci, ostružníci a švadleny. Později tu byl postaven chrám sv. Mikuláše, profesní dům, jezuitská kolej, za Rudolfa II. také první obchodní dům v Praze - v čp. 4, a další objekty, které se zachovaly dodnes a rozdělují náměstí na dvě poloviny – dolní a horní. Domy obklopující náměstí patřily většinou nejbohatším malostranským měšťanům a šlechtě, která si zde, pod Pražským hradem, stavěla honosná sídla.

Původně gotické domy byly během času přestavěny ve stylu baroka a renesance. Mezi nejdůležitější stavby patří malostranské paláce – Lichtenštejnský, Šternberský palác (nyní součástí komplexu budov Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR), Kaiserštejnský a Palác Smiřických. Na průčelí Kaiserštejnského paláce je umístěna pamětní deska s bystou sopranistky Emy Destinnové, která zde bydlela celých šest let.

Malostranské náměstí v proměnách času

Náměstí bylo vždy centrem dějinných událostí Malé Strany a někdy i celého Českého království. Byla tu radnice, shromaždiště obce i popraviště. Malostranská radnice zde stojí od 15. století. Její pozdně renesanční podoba je z počátku 17. století. Portál s městským znakem je z roku 1660 a původní dveře s nápisem SENATUS byly přeneseny do Staroměstské radnice. Náměstí je částí Královské cesty – procházely tudy korunovační průvody českých králů. Za Rakouska-Uherska tu sídlily nejvyšší zemské úřady.

Zbouráním několika domů na jižní straně náměstí kolem přelomu století vznikl tzv. průlom U klíčů, který znamenal i průlom novodobé techniky (elektrické tramvaje) na Malou Stranu. Na severní straně náměstí, v nedávno rekonstruovaných palácích Smiřických a Šternberském, jsou dnes kanceláře a místnosti parlamentu České republiky.

Nejvýznamnější stavby Malostranského náměstí

Chrám svatého Mikuláše – dominanta Malé Strany
Jižně od rotundy svatého Václava byl v roce 1283 vysvěcen nový kostel sv. Mikuláše, nad nímž stojí dnešní nádherná barokní stavba. Jezuité, kteří kostel získali po Bílé hoře v roce 1625 z rozhodnutí císaře Ferdinanda i se školou, farou a dalšími domy, pokračovali s výstavbou uprostřed náměstí. Na počátku jejich stavební aktivity se objevují jména Domenico Orsi a Francesco Lurago. Dne 6. září 1673 byl položen základní kámen pro dnešní chrám svatého Mikuláše. V letech 1703 – 1711 se na výstavbě podílel Kryštof Dientzenhofer, 1737 – 1752 přistavěl věž a impozantní kupoli Kilián Ignác Dientzenhofer, kolem roku 1775 zbudoval zvonici a spojil loď s presbytářem Anselmo Lurago.

Jezuitská kolej – profesní dům
Uprostřed náměstí v bloku staveb zůstal dodnes jezuitský dům, jezuitská kolej nebo také profesní dům, dnes sídlo matematicko – fyzikální fakulty UK.

Malostranská radnice (Malostranská beseda)
Malostranská radnice (beseda) čp. 35/21 je radnicí od 15. století. První radnice stávala v bloku budov uprostřed náměstí, druhou radnicí byl dům čp. 271 v severovýchodní části náměstí. Roku 1478 zakoupila obec zpustlý dům od Jana Tovačovského z Cimburka a na jeho místě byla vybudována nová radnice, která pak sloužila až do roku 1784, kdy byla pražská města spojena. V roce 1575 byla zde sepsána Česká konfese, dokument, jenž usiloval o náboženskou svobodu, ojedinělé vyjádření principu tolerance v Evropě. Prostory bývalé radnice slouží kulturním účelům- divadlu, koncertům, výstavám a přednáškám.

Lichtenštejnský palác – sídlo krvavého místodržitele
Převážnou část západní strany horního Malostranského náměstí proti chrámu sv. Mikuláše zabírá Lichtenštejnský palác, rozsáhlý objekt na místě pěti původních renesančních domů. Stavební historii paláce lze datovat od osudného požáru Malé Strany v roce 1541, kdy shořelo 155 domů, zachováno zůstalo jen 78. V letech 1622 — 23 se stal vlastníkem domů kníže Karel z Lichtenštejna, který zde žil do roku 1627. Přezdívalo se mu "krvavý místodržitel", poněvadž ve funkci místodržitele byl pověřen potrestáním vůdců stavovského povstání po bitvě na Bílé hoře. V období 1742 — 90 Lichtenštejnové palác pronajali poštovnímu úřadu. Do roku 1753 to byla jediná sběrna poštovních zásilek v celé Praze. Dnes je zde HAMU.

Hartigovský palác – domov vzácných vládních hostů
Palác slouží potřebám vlády České republiky. Veřejnosti je běžně nepřístupný. V apartmánech umístěných ve druhém patře pobývali při návštěvě Prahy například španělský král Juan Carlos s chotí Sofií, britská královna Alžběta II. či japonský císař Akihito s císařovnou Mičiko. Přízemní sály a salonky slouží k pracovním a přátelským setkáním. V 80. letech byl palác zobrazen v levém dolním rohu stokorunové bankovky.

Dům U Černého orla
Dům by přestavován v renesanci i v baroku, dnešní vzhled je vrcholně barokní z první třetiny 18. století. Nad domovními dveřmi je krásná barokní tepaná mříž, fasáda s bohatou plastickou výzdobou vrcholí barokní sochou sv. Floriána.

Morový sloup Nejsvětější Trojice
Velkolepý sloup v horní části Malostranského náměstí nechali v roce 1715 vztyčit měšťané jako výraz díků za odeznění strašlivé morové rány, která v Praze vypukla o dva roky dříve. V době moru se po Praze konaly prosebné bohoslužby pod širým nebem a na jejich místě byly později vztyčeny na sloupy se sochami svatých. Autorem návrhu sloupu byl G. B. Alliprandi, sloup vytvořil kameník F. W. Herstorf, plastiky jsou dílem J. O. Mayera a F. Geigera. Po hladomoru v roce 1772 byly doplněny postavy andílků s kartušemi a vázami z dílny I. F. Platzera.

Grömlingovský palác – dům U kamenného stolu
Palác pro advokáta Karla z Grömlingu vystavěl na místě několika pěti samostatných měšťanských domů architekt Josef Jäger v roce 1786. Budova je jedním z umělecky nejvýznamnějších děl pražské rokokové architektury. Od roku 1874 byla v přízemí domu vyhlášená kavárna, v níž si dávali dostaveníčko mnohé osobnosti českého kulturního života. Dnes by diskutovali nad šálkem kávy řetězce Starbucks.

Palác Smiřických – svědek komplotu českých pánů
Původně renesanční palác vystavěný v letech 1603–13 na místě čtyř gotických domů byl v 60. letech 18. století barokně přestavěn, zvýšen a rozšířen podle projektu J. Jägera. V předvečer třetí pražské defenestrace se zde na pozvání Albrechta Smiřického sešli odbojní čeští páni, aby se poradili o dalším postupu proti habsburské nadvládě. O den později (23. května 1618) se královští místodržící V. Slavata a J. Martinic spolu s písařem F. Fabriciem po krátkém pádu octli pod okny Starého královského paláce na Pražském hradě; tím vypuklo stavovské povstání a následně třicetiletá válka. Dnes slouží palác, spolu s řadou dalších budov v okolí, Parlamentu České republiky.

Šternberský palác – prokletý dům
Jeden Šternberský palác se nachází na Hradčanském náměstí (sídlo NG), ovšem ten druhý naleznete na Malostranském náměstí. Dnes je součástí komplexu, které tvoří sídlo Poslanecké sněmovny. Jeho nesourodé průčelí prozrazuje, že se skládá ze dvou někdejších domů. V části paláce, která ustupuje z jednotné linie budov do pozadí, totiž vznikl v roce 1541 požár, který katastrofálně poničil celou Malou Stranu (v té době to ještě byl samostatný dům Na Baště). Poté byl tento dům prohlášen za prokletý a bylo zakázáno jej rozšiřovat. To museli respektovat i Šternberkové, kteří jej zakoupili v 17. století a následně stavebně spojili s vedlejším domem Fuxovským. Vrcholně barokní průčelí paláce vzniklo ve 20. letech 18. století, architektem byl G. B. Alliprandi.