Masarykův vládní salonek na stejnojmenném pražském nádraží pamatuje přítomnost řady významných politických osobností. Dnešní podoba je jen chabým odleskem někdejší nádhery, kterou připomíná částečně zachovaný zlatem dekorovaný trámový strop a krb, zárubně dveří a židle z přelomu 19. a 20. století.
Salón na Masarykově nádraží byl postaven v letech 1873 – 1874 při příležitosti svatební cesty Františka Josefa I. a císařovny Alžběty Bavorské (řečené Sissi), která vedla do Prahy. Po pádu Rakousko-Uherska byl salonek zbavený všech připomínek a atributů monarchie a uzavřen. Až později byl přizpůsoben potřebám prezidenta nové republiky, který právě odtud, z prvního nástupiště, vyjížděl na cesty svým salonním vozem. Později byl salonek dlouhé roky zavřený a k jeho rekonstrukci a znovuotevření došlo až v roce 2008.
Starožitný nábytek, vyřezávaný krb, kliky, lustr i malovaný a zlacený strop jsou původní a údajně opravdu pamatují prezidenta Masaryka (krb, strop a busta Jana Pernera pocházejí ještě z původního císařského vybavení). Nedochovaly se naopak tapety s českým lvem dovezené z Paříže a belgická zrcadla benátského typu.
U jedné ze stěn je umístěna Masarykova socha od Jana Štursy, naproti němu stojí ve vyřezávaném rámu nad krbem busta ing. Jana Pernera (od sochaře Antonína Lhotáka), který je autorem projektu kolejiště nádraží, stejně jako autorem myšlenky viaduktu, který dnes nese jméno projektanta Negrelliho.