Rytina ve skále je pozůstatkem obývání harcovských lesů uprchlými obyvateli z Liberce po jeho dobytí Prusy roku 1757, kdy tzv. Mešní kameny sloužili jako místo k setkávání na bohoslužby.
Do lesů mezi dnešním Rudolfovem a
Bedřichovem uprchla část libereckého obyvatelstva buď po
dobytí Liberce Prusy (21. dubna
1757), nebo až v červenci a srpnu po vypuknutí
epidemie skvrnitého tyfu, na který mnoho lidí zemřelo. Bydleli tehdy
po lesích a u Mešních kamenů se shromažďovali k bohoslužbám, které zde konali tři liberečtí duchovní.
Severozápadní stěna skály nese od těch dob
vytesaný kříž, iniciály IHS (Jesus Hominum Salvator), srdce probodnuté třemi šípy, letopočet 1757 a začáteční písmena
jmen kněží P. J. H. (Páter Josef Hartisch), P.J.S. (Johan Schicht) a J.W.P. (Páter Wittek). Dole je vytesáno ještě
šest písmen neznámého významu, snad monogramy kameníků, kteří skálu zdobili.
Tyfové nákaze ale lidé neunikli, dokonce i všichni tři kněží zemřeli na následky tohoto onemocnění v letech 1757 – 1759. Několik desítek metrů nad Mešními kameny je na hřebeni skupina vysokých skal. Je to
Zvonice či Vyzváněcí kámen, kde
visel zvon, který uprchlíky svolával z lesů na bohoslužby.