Pozůstatky městských hradeb v Lipníku nad Bečvou patří k nejzachovalejším na Moravě. Přestože již v 19. století zanikly městské brány, zachovaly se z opevnění poměrně rozsáhlé úseky obou hradebních zdí s baštami a množstvím pozoruhodných detailů.
Hradby jsou viditelné kolem celého historického jádra. Vznikly jako vymezující, uzavírající a obranný systém města. Předpokládá se, že v původní podobě měly charakter opevnění dřevěného, teprve později byly kamenné.
V dochované podobě byly vybudovány až za Pernštejnů na konci 15. a v 1. třetině 16. století. Hradby svíraly město ve dvou nepravidelných soustředných kruzích a při výpadních komunikacích se původně nacházely dvě brány – Hranická a Osecká.
Délka hradeb byla 1137 m. Vnitřní hradební okruh byl zajištěn v pravidelných intervalech okrouhlými, čtyřbokými nebo mnohoúhelníkovými baštami (původně jich bylo minimálně 13) a kromě toho byl ještě chráněn okruhem vnějším, který byl na vnější straně od svého okolí oddělen hlubokými, vyzděnými hradebními příkopy, napájenými vodou z Loučského potoka.
Do 18. století měly hradby jen 2 brány, později také branku (fortnu) u kostela a potom i u synagogy. Obě brány, Osecká a Hranická, byly zbořeny roku 1840. Některé části hradeb jsou zničeny, jiné posloužily jako zdi domů. Část hradeb je ještě zachována, včetně 7 bašt.
V současné době je zrekonstruována jižní a západní část hradebního okruhu.