Morový špitál s kostelem Nejsvětější Trojice sloužil jako městský útulek k izolaci osob nakažených některou z infekčních chorob – leprou, morem nebo cholerou. Během 19. století se z morového špitálu stal chudobinec.
Starobylý
špitálek na Pražském předměstí, okraji
Českých Budějovic, sloužil hlavně pro izolaci lidí s nakažlivými nemocemi. První zmínky sahají až do roku 1371. Postiženým osobám však poskytoval jen
nejnutnější péči, nikoli léčbu. Po celé období středověku a raného novověku představovaly špitály jedno z mála opatření, jimiž se města mohla
bránit šíření nakažlivých chorob.
Původně zde byla
jedna velká místnost, kde byli nemocní pohromadě. Až
během barokní přestavby v letech 1763 až 1779 tu
vznikly čtyři místnosti, aby měli nakažení trochu větší komfort.
Kapli, která je chodbou propojená se špitálkem,
vyzdobil v 18. století freskami slavný budějovický
malíř František Jakub Prokyš. Obdivovat zde můžete výjev svatého Augustina rozmlouvajícího s dítětem, Abraháma vítajícího tři mládence a spoustu andělů se symboly Nejsvětější Trojice. Na štítu je vedle
rakouského erbu znak Českých Budějovic.
V
19. století sloužil objekt jako
chudobinec. Uprostřed bydlely většinou ženy, v severní části žili muži. Později byl celý objekt přeměněn na
samostatné bytové jednotky. Špitální kostel sloužil
bohoslužbám až do roku 1971, poslední chudé rodiny odešly o pět let později. V roce 1977 byl opuštěný a zanedbaný objekt převeden do správy Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody.
Od roku 2014 procházel celý areál
postupnou renovací. Od roku 2023 je
přístupný veřejnosti v předem vypsaných termínech.
Nedávno dokončené restaurování špitálního kostela Nejsvětější Trojice nabízí zcela nový pohled nejen na fresky Františka Jakuba Prokyše, ale i na současnou výzdobu vnějších kostelních nik, která byla realizována na základě veřejné soutěže.