Muzeum Studené války Kahan III

Vypadal jako vodárna a nikdo netušil, že je to bunkr. Bunkr N-71 „V sedle“ je zastíněn blízkostí dobrošovského pevnostního komplexu. Budovat se začal v červnu 1937 a dokončen byl už v dubnu 1938 s kubaturou železobetonu 1895 m³. Osádku tvořilo 35 vojáků. Během okupace přišel objekt o své pancéřové zvony, střílny protitankových kanónů a dvojčat těžkých kulometů. O bunkr se začalo zajímat Federální ministerstvo vnitra ČSSR v polovině 70. let minulého století v době tzv. studené války. Mohutné betonové pevnosti v Orlických horách měly být využity v rámci přísně tajného projektu Kahan jako operační středisko pro případ vypuknutí jaderného konfliktu.
 

Stručná historie objektu N–71 "V sedle" (KAHAN III)

Pěchotní srub byl k výstavbě zadán spolu s dalšími objekty 18. května 1937 jako 3./V. stavební podúsek ŽSV V Náchod. Prvním pracovním dnem byl 28. červen 1937, lhůta k provedení stavby byla stanovena na 250 dnů. Pracovala zde bratislavská stavební firma Ing. Rudolf Frič. Do září 1938 se podařilo stavebně zcela dokončit všechny objekty a většina byla též plně vyzbrojena a vybavena. Výzbroj tvořily dva protitankové kanóny spřažené s těžkými kulomety (osazen pouze v levém křídle – do pravé kasematy se již do září 1938 kanón vz. 36 nedostal), dvě dvojčata těžkých kulometů a šest lehkých kulometů. Chyběla však např. polovina dieselagregátů, tři pancéřové zvony/kopule, pracovalo se na překážkovém systému a technických detailech.
 

Moderní historie objektu KAHAN III

Počátkem roku 1986 se zde začalo s rozsáhlejší přestavbou na protiatomový úkryt, který měl zajistit zálohu náhradního zdroje elektrické energie využitou k telekomunikačním a spojovacím účelům pro vedení války – výzkum armády, vnitra a potřeby StB. Tento přísně tajný projekt financovaný Federálním ministerstvem vnitra nese krycí název KAHAN etapa III (součást KAHANu I-II tvrz Hanička). Spolu s tímto objektem (N-71 ) byly využity další dva tzv. sruby z předválečného systému opevnění (70a-70b), které se nacházejí cca 300 metrů směrem na východ. Ty měly sloužit již jako „rozvodny“ a zázemí hlavního vedení kahanu III pro jednotlivé vysílače-převaděče blízkého okolí. Koncem roku 1991 padlo rozhodnutí o dočasném přerušení všech prací akce Kahan III. Nikdy však už k dokončení nedošlo. V okolí tohoto areálu je dodnes po povrchu rozmístěna spousta ocelových stanovišť, kolem nichž jsou do elipsy připevněna kotvící oka pro další drobnější stožáry. Ani do objektů už se nestihly nainstalovat konkrétní elektronické a technické prvky. Od konce roku 1991 až do roku 2003 zde panovalo „bezvládí“ a jak už to u nás v Čechách chodí, tak nejen místní obyvatelstvo rozebralo, co se hodilo (světla, zásuvky, vypínače, čerpadla, kabely atd).