Obec Komňa v Bílých Karpatech na Uherskohradišťsku otevřela unikátní muzeum, které přibližuje život takzvaných zvěrokleštičů neboli miškářů v druhé polovině 19. století. Dnes již zaniklé řemeslo bylo právě v Komni, která je známá také jako možné rodiště Jana Amose Komenského, nebývalé rozšířené.
Zvěrokleštičem byl v minulosti nazýván řemeslník, který zbavoval hospodářská zvířata pohlavních žláz. V některých oblastech se také vžil pojem miškář či švihák. Na Moravě se řemeslo soustředilo právě v okolí Bojkovic a Slavičína, v jejichž blízkosti se obec Komňa nachází. Odborníci, kteří zákrok na zvířatech ovládali, byli v 19. a 20. století velmi žádaní a takřka nepostradatelní. Z dnešního pohledu možná až morbidně vyhlížející téma kleštění dobytka bylo životně důležité. Kleštění totiž bylo nutnou podmínkou úspěšného hospodaření: zvířata byla po zákroku klidnější a hospodáři je tedy mohli lépe využít pro práce na poli a chov na maso.
Podle historických pramenů v Komni v době největšího rozmachu žilo až 220 provozovatelů tohoto řemesla. Důvod byl prý velmi prozaický. Místní region byl velmi chudý, obyvatele horko těžko uživilo zemědělství. Hledali tedy „díru na trhu“ a zjistili, že zvěroklestičů je nedostatek a že jde o výnosné řemeslo Komňa se brzy stala „centrem“ zvěroklestičů. Místní muži za prací putovali po celé Moravě a často i po Evropě a domů přinášeli nejen slušný výdělek, ale i pokrok a nejnovější zkušenosti a vymoženosti.
Díky zvěroklestičům tu lidé měli například jako jedni z prvních ruchadlo nebo ocelové pero. Mnozí muži ale byli z domu často až půl roku, což mělo i stinné stránky. O celé hospodářství se totiž musely postarat výhradně ženy, které zůstaly doma samy s dětmi, což bylo vyčerpávající. Už v 19. století se proto dokonce v Komni uvažovalo o zřízení jeslí a školky – tedy dávno předtím, než taková zařízení začala být obvyklá. Expozice se nachází ve 150 let starém domku v němž skutečně kdysi žila rodina zvěrokleštiče. V roce 2008 byl prohlášen kulturní památkou.