Radnice, zabírající prostory dvou domů na náměstí, získala s nástupem demokracie na významu a ten bylo zapotřebí zosobnit stavebním činem. Dům č.p. 100 pochází ze 17. století. V roce 1867 jej získala městská obec a zřídila zde radnici.
V roce 1995 byl dům podle návrhu pražského architekta Josefa Pleskota z větší míry přestavěn a rozšířen do nynější podoby. Přestavba byla oceněna Grand Prix Obce architektů za rok 1995.
Velice bizarní dekorativní fasáda pochybné kvality jasně symbolizovala pro občany města radniční budovu, někteří ji dokonce vnímali jako určitou jedinečnost. Původní plastickou fasádu architekti přijali jako symbol funkce budovy – jako určité domovní znamení.
Jako celek ji sjednotili jednou barvou, rezignovali na její architektonickou kvalitu a udělali z ní skutečně architektonický znak s velkou vypovídací schopností pro obyvatele města. Přijetím tohoto rozhodnutí musela být akceptována skutečnost, že jediná radnice bude paradoxně ve dvou domech, i když dispozičně již s logikou domu celistvého.
Druhý (růžový) dům stojí v ose náměstí. Z tohoto důvodu dostal zvláštní barvu a stal se nositelem časomíry jako tradičního prvku radničních budov. Poněkud v kontrastu s venkovním výrazem objektu působí jeho vnitřek. Razantní průlom schodišťové haly do historického přízemí s klenbami ovládá dispoziční uspořádání.
Hala nese význam svobodného demokratického prostoru se snahou nepodléhat módě a představovat v každé době dobrý a neměnný standard. Vše je jasné, přehledné, neprovokující a do jisté míry konzervativní. Materiály byly zvoleny tak, aby nedeklarovaly bohatství ani pompéznost, nýbrž skromnost, trvanlivost a do určité míry neokázalost. Celé řešení radniční budovy bylo vedeno snahou po vytvoření určitého dědičného léna, které je přijatelné každé generaci.