Na pomezí Královehradeckého, Pardubického a Středočeského kraje se nachází malebná obec Olešnice. První zmínky o ní spadají do roku 1393, kdy je označována jako Olessnicz.
Obce
Olešnice a nedaleký
Levín spolu dnes vytvářejí jeden celek, ale dříve tomu tak nebývalo.
Menší Levín je i
starší. První zprávy o něm pochází již z doby, kdy se narodil
Karel IV., tedy z roku
1316. Tehdy Levín tvořilo deset chalup, které byly seskupeny kolem malé, téměř
okrouhlé návsi.
Nejpozději roku
1379 se Levín (tehdy již
Lewin) stal součástí tzv.
Žiželicko-hradišťského panství, jehož vlastníky byli od 30. let 14. století
Rožmberkové. V 1. polovině 16. století patřilo téměř celé území kolem
řeky Cidliny, a tedy i Olešnice a Levín,
rodu Pernštejnů.
V 90. letech 19. století došlo k rozmachu cihlářské výroby, a tak byla roku
1896 v Olešnici postavena
cihelna.
Společná historie obou obcí se datuje od roku
1868, kdy se Olešnice i Levín staly součástí obce
Lučice. O 18 let později (1886) se Olešnice osamostatnila a roku 1904 se k ní připojil Levín, aby se v roce 1930 opět odtrhl. O 30 let později se Levín opět stal součástí Olešnice a k 1. 1. 1989 byly Olešnice a Levín administrativně připojeny k
Chlumci nad Cidlinou. Ale o rok později se
Olešnice a Levín obnovily jako
samostatná obec.
Na západ od města
Chlumec nad Cidlinou se rozkládá
Přírodní památka Olešnice. Hluboko v lesním porostu, který tvoří převážně
dubohabřiny je k nalezení
Anežčin pramen. Nad ním byl postaven
malý pavilonek v antikizujícím empíru, jenž je zapuštěn do svahu a jehož průčelí tvoří
dva dórské sloupy a
trojúhelný tympanon. Ačkoli přesné datum vzniku této stavby není známo, její jméno jasně napovídá, že je spojena s
Oktaviánem Kinským, respektive s
Anežkou Schafřgotschovou, kterou pojal za svou ženu roku 1835. Na území přírodní památky se nacházejí
tři druhy brouků (zlatohlávek skvostný, krajník hnědý a roháč obecný), které jsou obzvláště chráněny.