Kaple Očistec, jak je také někdy zvána, patří k piaristickému kostelu Nalezení sv. Kříže a těsně přiléhá k západnímu křídlu kolejní budovy, z níž je také možné do kaple vstoupit.
Jedná se o
ojedinělou památku spojenou s rozvojem tzv.
Dušičkového kultu v 17. a 18. stol. Kaple byla v rámci komplexu piaristických budov dostavěna a vysvěcena na podzim roku 1732. Vznikla pro účely mší za zemřelé a modliteb za jejich duše, které měly ukrátit jejich čas strávený v
očistci. Tento účel vyžadoval odpovídající prostředí, které mělo v člověku vzbuzovat respekt, pokoru, zároveň ale i víru a naději. Na stěnách se rozehrávalo
divadlo, které mělo své diváky poučit
o hříchu a trestu, marnosti a konečnosti lidského bytí. Směrem vzhůru však výjevy nabývaly na naději a zároveň také na barevnosti. Tato výzdoba tvořila kulisu vlastního kázání, účelem bylo vyvolat ve věřících sebereflexi, umocnit
prožitek z církevního obřadu.
Nástěnné malby vyobrazují architektonické výjevy, které jsou však značně poznamenány stářím a přeměnou
materiálna - zbořené zdi, zazděné brány, schodiště, které vzhledem ke svému rozkladu již neumožňuje cestu vzhůru. Zničenou architekturou prorůstají popínavé rostliny. Směrem vzhůru se před divákem objevují již konkrétní biblické statě.
Výjevy jsou umístěny do
pěti lunet, které poutavě vyprávějí o naději na spásu, kterou duše v očistci mají. Je zde zachycena prosba o světlo, sbírka pro padlé vojáky, naděje, kterou přináší
archanděl Michael, ale i zvěstování naplnění času v očistci. Jedním z nejdůležitějších témat, které se zde objevují, je modlitba přátel a pozůstalých za zemřelé a jejich duše, která přináší naději k jejich brzkému vykoupení. V rámci komentovaných prohlídek zájemci navštíví také vyhlídku z mezivěží kostela, nejvýše položeného veřejně přístupného bodu v
Litomyšli a ocelovou
lávku pod klenbou chrámu, která nabízí unikátní pohled na
barokní architekturu.