Tak, jak se slaví dnes, jsou
Dušičky známy od roku 998, kdy je zavedl francouzský opat Odillo na základě stále přetrvávajících pohanských obřadů, kterých se lidé nechtěli vzdát. Dušičky pochází
z keltské tradice,
ze svátku Samhain, který se slavil v den keltského nového roku – v den, kdy podle keltské víry prolíná
náš svět se světem mrtvých. Keltové zapalovali ohně, aby se duše pozůstalých mohla ohřát a strávit s nimi noc.
Svíčky, které dnes zapalujeme na hrobech, se staly pozměněnou formou právě tohoto zvyku. Podle křesťanské tradice jsou Dušičky
vzpomínkou na zesnulé, kteří ještě
nedosáhli věčné blaženosti a procházejí zatím fází očišťování; podle katolické tradice pobývají dosud
v očistci.
Lidé vždycky věřili, že duše zemřelých se mohou
v některých dnech vracet na zem. A právě "na dušičky" vystupují údajně duše zemřelých na jednu noc z očistce aby si jednou za rok odpočinuly od svého trápení. Rodina se v minulosti sešla a naplnila
lampu máslem, aby si duše mohly potřít spáleniny, večer se
pilo studené mléko nebo se jím pozůstalí postříkali, aby se duše ochladily. Dodržoval se také zvyk házet večer do ohně nejrůznější pokrmy, čímž se mělo přicházejícím duším přilepšit.
Připravovalo se také pečivo ve tvaru lidských kostí nebo zvláštní čtverhranné buchty zadělávané mlékem a plněné povidly nebo mákem. Těmi bývali obdarováváni žebráci a chudí lidé, kteří se ráno shromažďovali u kostelů nebo u hřbitova.
Za krásou funerální architektury a tajemnými místy
Dnes lidé navštěvují hřbitovy, aby zavzpomínali na své pozůstalé. Naši předkové na hroby pokládali kamínky, v současnosti tam pozůstalí umisťují věnce a květiny. Pokud jste již své blízké na hřbitově navštívili, vydejte se na
zajímavá místa spojená s touto tématikou – zavzpomínat na
slavné české osobnosti můžete na
vyšehradském Slavíně, kde náhrobky tvoří
jedinečnou galerii hřbitovní plastiky s díly J. V. Myslbeka, F. Bílka, O. Španiela a mnoha dalších.
Zcela
unikátní hřbitov naleznete
ve Střílkách na Slovácku. Originální architektura a sochařská výzdoba tohoto místa je
perlou stavitelského a sochařského
umění z doby baroka. Malebná vesnička
Hluboké na Třebíčsku se zapsala do českých rekordů. Místní hřbitůvek, je
nejmenším hřbitovem v České republice. V
Albrechticích nad Vltavou stojí kostel sv. Petra a Pavla s vesnickým
hřbitůvkem, jehož zeď tvoří arkádovité pomníky s lidovými malbami a
veršovanými náhrobními nápisy.
Ve
Žďáru nad Sázavou najdete
Dolní hřbitov proslavený
hrobem posledního českého
upíra Aloise Ulricha. Otrlí turisté by neměli opomenout návštěvu
kostnice, ať už
kutnohorské,
brněnské nebo té v
Mělníku, které připomínají krátkost lidského života, a jejich návštěva může vést k zamyšlení nad vlastní existencí.
Ti, kdo mají pro strach uděláno mohou navštívit také
kapucínské krypty, které skrývají
mumifikované ostatky našich předků. Naleznete je například na
Kapucínském náměstí v Brně, v rozsáhlých
sklepích broumovského kláštera nebo
pod jezuitským kostelem v Klatovech. Neobyklým zážitkem bude také výprava ke kostelu sv. Jiří v Lukové, kde v naprostém tichu sedí desítky bíle oděných postav, které připomínají
duchy sudetských Němců, kteří ve vesnici dřív žili.