Památník americkým vojákům Ypsilonka u Chebu

Křižovatce cest nedaleko vodní nádrže Jesenice se od nepaměti říká Ypsilonka, jelikož připomíná tvar písmene Y. Prastará cesta přichází od Chebu a zde se větví – jedna větev směřuje do Sokolova a Karlových Varů, druhá do Mariánských Lázní, Plané a Plzně. Do padesátých let byla cesta dlážděná, obklopená stromořadím a křižovatku zdobil jeden hrubě otesaný kamenný jehlan. Byl vztyčen v roce 1873 a byl konečným severovýchodním bodem triangulační sítě tehdejšího Rakouska-Uherska. Místní lidé mu přisoudili ale jinou roli, domnívají se, že se jedná o střed Evropy. Zajímavé je, že 15 km odsud, na úpatí hory Dyleň, téměř na česko-bavorské hranici je další geodetický bod, který byl v 19. století považován za skutečný střed Evropy.
 
V roce 1947 Ypsilonka dostala další ozdobu – kamenný jehlan, šestiboký a desetimetrový, z leštěné žuly. Kromě velkého červeného čísla 1, označujícího První pěší divizi, jsou na něm jména 639 padlých amerických vojáků, kteří zemřeli od 8. února do 7. května 1945. Stavbu zaplatila americká ambasáda a 27. dubna 1947 jej slavnostně odhalili tehdejší československý ministr zahraničí Jan Masaryk, generál Ludvík Svoboda a velvyslanec USA Laurence Steinhardt. O rok později, po komunistickém puči v únoru 1948 se stal pomník nežádoucím a měl být odstraněn stejně jako desítky dalších pomníků a pamětních desek v západním pohraničí. Pozemek s památníkem měl ale diplomatický statut, což znamenalo, že se na něj pohlíželo jako na výsostné území Spojených států amerických a žulový jehlan nebyl tedy majetkem Československa.
 

Symbol odporu vůči komunismu

Po celých následujících čtyřicet let se k pomníku přicházeli poklonit Češi a Slováci, kteří odmítali jednostranný komunistický výklad dějin. Tehdejší úřady, zvláště pak Státní bezpečnost, dělali vše proto, aby přístup k pomníku byl co nejobtížnější a lidem znepříjemňovali život.

Kolem památníku byly vysázeny rychle rostoucí túje, aby zakrývaly pohled, přístupová cesta byla často zavezena sutí, kolem se neustále prováděly zemní a meliorační práce, ve skladu nedaleké čerpací stanice si StB udělala sledovací místnost. Ve významných dnech, jako je 8. květen, byli příchozí kontrolováni, fotografováni a někdy odváženi na úřadovnu v Chebu k podání vysvětlení. Státní bezpečnost zapisovala poznávací značky aut, dokonce i těch, kteří jen přibrzdili a do prostoru památníku vhodili květinu. Následovaly problémy v práci i ve škole.
 
Tato nedůstojná situace skončila hned po revoluci v roce 1989, místo bylo znovu pietně upraveno a návštěvník si tak může přečíst jména těch Američanů, kteří osvobozovali Evropu včetně Československa. Mezi jmény padlých jsou i Čechoameričané: poručík Joseph Drozd, seržanti Frank Vojtisek, Emil Placek, Joseph Duda a Emil Uhlir a vojíni Thomas Lepak, Theodor Podles, Edward Sajdak.
 
1. pěší divize Armády Spojených států amerických (First Expeditionary Division) byla založena v květnu 1917, později byla přejmenována na 1st Infantry Division. Divize bojovala v první i druhé světové válce. Známá je především svojí účastí během operace Overlord, kdy se vylodila na pláži Omaha a svedla tvrdý boj s německými obránci. 1. pěší divize je často nazývána podle svého znaku „Velká červená jednička“ (anglicky Big Red One).
 

Památník jako v Normandii

Zajímavostí je, že nad pláží Omaha ve francouzské Normandii má 1. pěší divize takřka totožný památník jako u Chebu. Jsou na něm zapsaná jména padlých příslušníků této jednotky od vylodění 6. 6. 1944 do 24. 7. 1944.
 
Místo pro památník nebylo vybráno náhodou. Nachází se mezi Chebem a Karlovými Vary (které Američané také osvobodili). Právě v dubnu 1945 v bitvě o Cheb zaznamenala 1. pěší divize poslední ztráty, kde padlo deset jejích příslušníků. V těchto bojích padlo ještě dalších 36 amerických vojáků z 97. pěší divize, která vedla hlavní úder.
 
Dnes je Ypsilonka proměněna k nepoznání. Z kdysi rušné křižovatky hlavních cest se stalo ospalé místo, kde jen občas některý z místních natankuje palivo do svého auta (čerpací stanice EuroOil). Pár set metrů odtud totiž vede nová dálnice z Chebu do Karlových Varů, šum aut navíc prořezává zvuk motokár se zdejší Cart Areny a najít sem cestu vyžaduje trochu orientačního smyslu. Návštěva však stojí za to, už kvůli všem mladíkům, kteří zde položili své životy.