V čase husitství byly Jevišovice baštou hnutí na Znojemsku, a proto na místním kopci Žalově byl vybudován pomník s typickým symbolem husitů-kalich.
V blízkosti
Jevišovické přehrady se tyčí
vrch zvaný Žalov. Jeho dominantou je
mohutný památník ve tvaru kalicha. Památník připomíná nešťastný konec husitských výbojů na Jevišovicku a na Znojemsku.
Jevišovice byly totiž v první polovině 15. století
centrem husitského odporu. Své zázemí měli ve Starém hradu, který stál na skále na levém břehu řeky Jevišovky. Rakouský vévoda Albrecht nechal v roce 1421 hrad vypálit a zničit. Zajatce pak dal včetně žen a dětí popravit a pro výstrahu je pověsil ve Znojmě na Horní městské bráně.
Žalov sehrál v minulosti ještě další výraznou roli. V září roku 1871 se tu konal tábor lidu, kde se sešlo na 16 tisíc lidí. Tenkrát tu
poprvé na celém Znojemsku zazněla píseň Kde domov můj.