Památník Tomáše Bati ve Zlíně

Představte si Zlín na začátku 30. let: Dynamické město v zahradách, ve kterém platí „nejde – neexistuje“.  Na 30 tisíc Baťových spolupracovníků posílá ročně do světa přes 30 milionů párů obuvi. Jenže přichází 12. červenec 1932 a zakladatel firmy a současně starosta Zlína Tomáš Baťa umírá při letecké havárii. Na den přesně za rok se veřejnosti otevírá nad městem zcela nová stavba, která je poctou zakladateli – místem, které ho bude dál připomínat.
 
Autor projektu František Lýdie Gahura přitom volí netradiční cestu: namísto složité expozice přibližuje šéfa lidem stavbou samotnou, když do ní propisuje Baťovy základní vlastnosti: velkorysost, jasnost, vzlet, optimismus a prostotu. Za hlavní výstavní artefakt určuje věrný model Junkers F13 – letadla, ve kterém skončila Baťova životní cesta.
 
Bez jediné cihly a za použití pouhých tří materiálů (sklo, železo, beton) vytváří Gahura své vrcholné dílo. Typický zlínský standard (železobetonový skelet z modulů 6,15 × 6,15 m), který firma Baťa používá téměř na všechny své stavby (továrny, internáty, školy) rozehrává do zcela nové podoby. Katedrální sklo, netypické osvětlení (loučové lampy) i ukrytá symbolika jen umocňují jedinečnost výsledného díla.

K moci se však po druhé světové válce dostává komunistická strana. Zviditelňovat Baťův odkaz už není na pořadu dne. Zlín se mění v Gottwaldov, již znárodněný podnik Baťa ve Svit a Památník Tomáše Bati v Dům umění. Architekt Eduard Staša budovu přizpůsobuje potřebám krajské galerie a filharmonie. Tyto instituce najdou v bývalém památníku útočiště po následujících takřka šedesát let. Až sametová revoluce uvede věci opět do pohybu.

Zlín se s dědictvím vlády jedné strany postupně vyrovnává. Filharmonie a galerie dostávají lépe vyhovující prostory a stavba ve svahu Gahurova prospektu čeká na nové využití. Po celospolečenské diskuzi, vyvolané námětem britského teoretika Kennetha Framptona vyučujícího architekturu na Columbijské univerzitě v New Yorku, je rozhodnuto. Objekt prochází dvouletou obnovou pod vedením architekta Petra Všetečky a v roce 2018 se znovu představuje veřejnosti v autentické podobě ze 30. let pod názvem Památník Tomáše Bati. Od roku 2019 je prostor celoročně přístupný veřejnosti.