Pinky a odvaly na žíle Schweizer

Pásmo odvalů a pinek vzniklo v 16. století v důsledku těžby bohaté stříbronosné žíly přímo od povrchu prostřednictvím desítek většinou mělkých šachet zakládaných blízko sebe. V současné době se většina odvalů nachází v lese, pouze v jižní části žilného pásma tvoří některé odvaly výrazné solitérní útvary uprostřed luk. Jako významný fenomén jsou haldy na žíle Schweizer zakresleny i na mnoha důlních mapách z 18. a 19. století.

Žíla Schweizer byla objevena v roce 1526 a po Kravské žíle byla druhou nejvýnosnější žilou jáchymovského revíru. Do roku 1589 bylo z 31 dolů na této žíle vydobyto zhruba 30 tun stříbra. V období druhého vzestupu těžby v 18. století i později již byly těženy jen hlubší partie této žilné struktury, a hornická krajina na povrchu tak zůstala nedotčená.

Žíla Schweizer patří do skupiny severojižních („půlnočních“) žil. Vycházela na povrch nad Novým Městem nad Jáchymovem, těsně pod dnešní silnicí z Mariánské na Abertamskou zatáčku. Celý její průběh je vyznačen mohutným, přes 2 km dlouhým pásmem hustě vedle sebe nakupených odvalů. Nejbohatší zrudnění, a tudíž i největší koncentrace starých důlních děl, se nacházelo na křížení s východozápadními („jitřními“) žilami, například s žilami Geyer, Eliáš či Dorota. Celé pásmo je nebývale, až několik desítek metrů široké, což souvisí s tím, že hlavní žíla Schweizer o mocnosti až 150 cm byla doprovázena několika odžilky, které byly rovněž intenzivně dobývány už od povrchu. Většina odvalů má navrchu charakteristické trychtýřovité, až 8 m hluboké prohlubně (pinky), které představují ústí zavalených nebo zasypaných těžních jam. Celkový počet odvalů a pinek přesahuje 100.

Jámy, které byly hloubené v místě nálezu rudy (tzv. nálezné jámy), byly podle jáchymovských báňských řádů středem důlního pole o délce zhruba 84 m a šířce 14 m. K nim byly na obě strany od nálezné jámy přiměřovány dolové míry o výměře asi 56 x 14 m. Protože tyto míry byly jen malé, byly výchozové partie žil rozfárány desítkami menších šachet.