Nejstarší celistvě dochovanou církevní památkou na území České republiky je podle některých pramenů Rotunda sv. Petra a Pavla ve Starém Plzenci. Rotunda vznikla ve slovanském hradišti nad řekou Úslavou zřejmě v 2. polovině 10. století a stojí v místech, kde býval knížecí hrad.
Starý Plzenec se nalézá 9 km jv. od středu Plzně v údolí řeky Úslavy mezi Radyní a Hůrkou. Archeologické nálezy svědčí o osídlení místa již od 5.tisíciletí př.n.l. První písemná zpráva se vztahuje k roku 976 a vítězné bitvě Čechů s Bavory pod „iuxta Pilisini urbem". Od 8. stol. lze podle archeolog. nálezů vystopovat, že se jednalo o hradiště slovanské, které se od 10. stol. stalo přemyslovským knížecím hradištěm a bylo správním centrem celého Plzeňska.
Rotundu vystavěli z řádkovaného křemencového zdiva, spojeného vápennou maltou. Nikdy také nebyla zaklenuta. Rotunda postupem času chátrala, až se někdy zřejmě v 15. století zřítila a zbyly z ní základy a zdi apsidy. Majitelé ji pak opravili v původním tvaru v druhé polovině 16. století. V první polovině 19. století byla používána jako skladiště střelného prachu potřebného při stavbě silnice.
V roce 1920 rotundu koupilo město Starý Plzenec, které rotundě dopřálo novodobý vzhled. Prohlédnout si tak můžete kopie původních dlaždic s Neronem a gryfy na podlaze, pseudokazetový strop, nové dveře pobité měděným plechem a renesanční oltářní stůl.
Uvnitř rotundy byla v roce 1993 nainstalována malá výstavka kopií nejzajímavějších archeologických nálezů a nákres celého hradiště.
Návštěvu rotundy lze spojit s prohlídkou kostela Narození P. Marie na Malé Straně ve Starém Plzenci s původními gotickými freskami z r. 1351.