Malebná a romantická lokálka z Olbramovic do Sedlčan byla vystavěna v letech 1893–1894 jakou soukromá dráha. Později byla připojena k ČSD. Vede krásnou krajinou lesů, luk a vesniček středního Povltaví.
Železniční trať Sedlčany – Olbramovice je v jízdním řádu ČD označena jako 223. Jedná se o jednokolejnou
trať, jejíž okolí je velmi malebné. Vlaky jezdí ze
Sedlčan do Bořené Lhoty, Štětkovic, Minartic, Voračic,
Vrchotových Janovic a Olbramovic. Tam lze přesednout na vlaky do
Prahy či
Českých Budějovic. Místní obyvatelé jsou na „svou dráhu“ velmi hrdí a laskavě jí přezdívají
Seldčanský Pacifik nebo
Sedlčanka.
Dráha byla
otevřena 1. října roku 1894 společností
Místní dráha Votice – Sedlčany. Tam se napojovala na trať společnosti Dráha císaře Františka Josefa, jenž spojovala Vídeň a Prahu.
„Povltavský pacifik“ ze kterého sešlo
Existuje pouze
několik projektů na novou místní dráhu spojující
Příbramsko se
Sedlčanskem. Při nich se počítalo vystavět trať z
Příbrami přes
Kamýk nad Vltavou,
Krásnou Horu,
Vysoký Chlumec do
Sedlčan, s tím, že v
Krásné Hoře se připojí trať z
Březnice – tento projekt později padl a zůstal jen druhý z
Příbrami, k němuž přibyla i delší varianta přes Petrovice.
Došlo by tak nejen k
spojení západu a východu kraje, ale nepochybně i k
oživení poměrně chudé a zaostalé oblasti. Vápenky, cihelny, pivovar, lomy,
dřevoplavba po Vltavě a mnoho jiných podnikatelských subjektů by nejen takto případně vystavěnou dráhu uživilo, ale nepochybně by přineslo mnoho užitku i lokálce sedlčansko-votické, kterážto tak kvůli nerealizaci příbramsko-sedlčanské dráhy strádala a nacházela se v dluzích. Drážka tak byla novou
Československou republikou roku 1928 zestátněna a předána pod správu Československým státním drahám (ČSD).