Skalní útvar Čertovo kopyto

Velmi pozoruhodným, ale málo známým místem v okolí Lipna je i skalní útvar Čertovo kopyto. Přístupné je od parkoviště u hráze přehrady po modré značce, která je od roku 2004 vedena trochu jinak, než je zakresleno v mapách. Čertovo kopyto se nachází na trase modré značky asi 500 m od rozcestí.

Čertovo kopyto je vysoký skalní útvar, který své pojmenování dostal podle balvanu dokonale připomínající kopyto. Adjektivum „čertovo“ mu přidělila lidová slovesnost, která ve zdejším kraji "čertovsky" nadělovala vícekrát (Čertova stěna, Čertovy proudy). V bezprostředním okolí jsou další zajímavé žulové bloky, pro které se užívá také název Cikánský hrad. Německý nápis na jedné ze skal "Tecelin felsen Gruppe" připomíná ještě další pojmenování po vyšebrodském opatu Tecelínu Jakschovi. Je odtud pěkný pohled na hladinu Lipenského jezera a okolí (Přední Výtoň, Vítkův Hrádek). Poustevna je další zajímavé seskupení kamenů s malou průrvou, kde poustevník žil. Na balvanu se tyčí drobný železný křížek.

Na Uhlířském (dříve Cikánském) vrchu jižně od obce Loučovice se koncem 17. století utábořila skupina cikánů. Postupně se pro celý kraj stali pohromou, to potvrzuje i páter dr. Dominik Kaidl v knize Historie vyšebrodského kláštera. Byli mezi nimi lidé, kteří se z různých důvodů skrývali. Jedním z nich i Godoš, syn německého uprchlíka z Porýní. Ten vyrůstal v táboře společně s dcerou náčelníka Wolfa – Mandou. Oba se do sebe později zamilovali. Osudného dne 25. května 1715 byl cikánský tábor na povolení bechyňského krajského sekretáře Václava Antonína Netolického obklíčen vojskem. Při následné přestřelce přišlo o život 13 obyvatel tábora, raněna byla i Manda. Podařilo se jí však uniknout, stejně tak i Godošovi. Postupně se uzdravila a v květnu 1716 měli svatbu v kostelíku sv. Prokopa v Loučovicích. Živili se podomním prodejem krejčovských výrobků. Po čtyřech letech však Manda na následky zranění umřela. Godoš se vrátil do Porýní a vždy po několika letech navštěvoval hrob své ženy. Když zestárl, usídlil se v blízkosti Mandina hrobu nastálo. Přes zimu žil v domě rybáře v Loučovicích. V létě obýval starou poustevnu, kterou objevil již jako chlapec. Tam před ním snad kdysi žil některý z příslušníků poustevnického řádu kláštera v Přední Výtoni. V poustevně byl také jednoho dne nalezen mrtev. Podle svého přání byl pochován vedle své ženy Mandy. Podle těchto událostí napsal roku 1909 páter Zephyrin Toner román Cikánský les. Nedaleko od poustevny, v lesním porostu, nad místem kde se Vltava stáčí k jihu, stával donedávna na skále velký dřevěný kříž. Je pravděpodobné, že sloužil vorařům plujícím po Vltavě jako signál k ukončení plavby před Čertovými proudy. Ty byly životu nebezpečné. Vory se zde rozebíraly a dřevo se převáželo povozy do Vyššího Brodu, kde se znovu vázalo do vorů. Ty pak pokračovaly dál po Vltavě. Jiné vysvětlení existence kříže má pověst o vyšebrodském opatovi, jehož kočár přepadli lapkové. Jako díkůvzdání za záchranu dal pak opat postavit tento kříž.