Vodní elektrárna Lipno I je součástí vltavské kaskády. Její nádrž s rozlohou téměř 50 kilometrů čtverečních představuje svou plochou naše největší umělé jezero.
Z historie vodní elektrárny Lipno
První plány na přehrazení horního toku a splavnění
Vltavy pocházejí už ze středověku, protože 12 km dlouhé peřeje mezi
Lipnem a
Vyšším Brodem, kde řečiště překonává 160 výškových metrů, bránily jakémukoliv pokusu o splavnění. Lipenská přehrada coby
nejvýše položený stupeň vltavské kaskády nakonec vznikla až v letech 1952 až 1959. Tvoří ji
soustava dvou hrází, umělých vodních nádrží a vodních elektráren. Cílem stavby nebylo jen zajištění průtoku a ochrana povodí
Vltavy před povodněmi, ale také
výroba elektrické energie, dodávka vody pro průmyslové podniky v okolí a využití
vodní plochy k rekreaci, lodní dopravě a rybolovu.
Hlavní přehradní jezero Lipno I s plochou asi 4 870 ha je 48 km dlouhé a v nejširším místě u Černé v Pošumaví se od sebe
břehy vzdalují až na 10 km. Přesto je poměrně mělké, průměrná hloubka dosahuje 6,5 m a největší naměřená hloubka
21,5 m. Kombinovaná zemní sypaná a betonová gravitační hráz je v koruně 296 m dlouhá a nad základy se tyčí do výšky 25 m.
Voda z přehrady je vedena k
podzemní elektrárně, jejíž technologický provoz se dvěma Francisovými turbínami je umístěn v podzemní kaverně dlouhé 65, široké 22 a vysoké 37 metrů, která je vylámána v hloubce 160 m pod terénem v blízkosti hráze. Do rozsáhlého podzemního prostoru se sestupuje 210 m dlouhou
šikmou štolou. Do haly by se údajně měla vejít hlavní loď
chrámu sv. Víta v Praze; nejednomu návštěvníkovi je jistě líto, že se to nedá ověřit v praxi. Voda, která tady odevzdá turbínám svou energii, pak odtéká 3,6 km dlouhým, 9 m širokým a 8 m vysokým tunelem do
vyrovnávací nádrže Lipno II nad Vyšším Brodem, kde malá průtočná elektrárna vyrovnává kolísání odtoku pod hlavní elektrárnou.
Obsah nádrže 309 mil. m3 vody je využíván pro víceleté řízení odtoku.