Public Jukebox Krištofa Kintery

Umělec Krištof Kintera ji poprvé představil veřejnosti v Bratislavě v roce 2013 a od té doby procestovala přední výstavy a festivaly od Belgie přes Švýcarsko, Nizozemí, Francii, Itálii až po Velkou Británii. Nově je nastálo umístěna na louce u lesa nedaleko středočeské vesnice Hrachov, kde bude sloužit jako prostředek k zastavení a meditaci, jako malebné poutní místo na zelené turistické značce. Krištof Kintera připravil pro sochu v krajině pestrou nabídku celkem 100 nejrůznějších skladeb, písní a zvukových koláží včetně mluveného slova.

Kintera původně uvažoval o tom, že by sochu Public Jukebox umístil do těžko přístupného rybářského městečka Siglufjörður na severu Islandu, kde kdysi žily tisíce lidí díky vodám bohatým na sledě. Z dříve prosperujícího letiště zůstala popraskaná betonová plocha prorůstající špičatou trávou a zbytky architektury vydané napospas přírodě divokého severského fjordu. Z umístění skulptury na Islandu nakonec sešlo, své stálé místo však přeci jen našla. O pár tisíc kilometrů dále, na louce u lesa v sedlčanské krajině nedaleko středočeské vesničky Hrachov.

Z jukeboxu lze skladby pustit velice jednoduše. Stačí si jen vybrat číslo jedné ze 100 skladeb, zmáčknout tlačítko „play“ a poté se rozezní vybraná nahrávka. Playlist je opravdu bohatý. Vybírat lze od severského speed metalu přes zrychlené spirituální mantry, zpomalené evergreeny, poezii, pozpátku přehrávané suity až po skladbu 4:33 od Johna Cage, kde stěžejní partii hraje právě ticho, které v případě Public Jukeboxu přenechává part okolní přírodě. Tato hudební nabídka zdárně narušuje ustálenou atmosféru rurálního prostoru a vyzývá diváka k aktivní spoluúčasti. Staví ho před široké dilema volby, jak ovlivnit atmosféru krajiny, a zároveň rozbíjí zažitou představu o soše ve veřejném prostoru.