Území je tvořeno více než 15 kilometry dlouhým tokem Bílého potoka v malebném údolí s prastarými stromy, skálami, strmými svahy, četnými lávkami a brody přes potok.
Pohodlná procházka tichou krajinou potěší v létě příjemným chládkem a klidem bez davu turistů. Při procházce se otvírají výhledy na více či méně zalesněné strmé a skalnaté svahy údolí, v němž je zařízlá údolní niva Bílého potoka.
V údolí se zachovalo
5 vodních mlýnů (Javůrecký, Maršovský nebo Lažánský) a u Šmelcovny zříceniny starých hamrů, ve kterých se od středověku až do začátku 19. století zpracovávala železná ruda.
Údolím vede turistická značka a cyklostezka – pro (cyklo)turisty je tato oblast velmi oblíbená, nejen díky pohodlné cestě, která takřka neustále mírně klesá, ale také díky brodům, které se nacházejí v prostoru mezi Velkou Bíteší a Šmelcovnou. Nejzajímavější část trasy se nachází až jihovýchodně od obce
Křoví. Zde začíná území označované jako
Přírodní park Údolí Bílého potoka.
Celková vzdálenost z náměstí ve
Velké Bíteši až na Šmelcovnu je 19 km. Odtud je případně nutné počítat ještě se 3 km chůze do
Domašova, z nějž se pomocí autobusových linek lze dostat zpět do Velké Bíteše. Zdatní cyklisté trasu zvládnou i na kole.
Dolní mlýn je posledním ze tří bítešských mlýnů, ležících v malebném údolí potoka Bítýška, který dále pod mlýnem pokračuje jako Bílý potok ke Šmelcovně a do Brna. První písemná zmínka o mlýnech pochází z roku 1414. Současný vzhled mlýna pochází z roku 1876, kdy mlýn koupil bítešský punčochář Bonitas, datováno dendrologickým výzkumem. Po částečném vyhoření byl mlýn obnoven po roce 1906 mlynářem Knollem. Ve štítu obytné budovy mlýna byl obrázek svaté trojice v sedmdesátých letech vyměněn za p. Marii s dítětem. Zajímavostí jsou sluneční hodiny na jižní straně fasády.