Fenoménem Holašovic je selské baroko. Vesnice se pyšní zápisem na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Na "nejkrásnější české návsi" v Holašovicích se v roce 1975 natáčela filmová verze Smetanovy opery Prodaná nevěsta.
Dovednost a nápaditost dávných venkovských stavitelů je zakomponovaná v bohatě zdobených průčelích domů se širokými volutovými štíty. Ty jsou často vyzdobeny nápisy anebo motivy, které dokládají profesi majitele statku. Jak sám název vesnice napovídá, toto místo osídlili Holasici, jinak řečeno, poddaní jistého Holase, od kterého bylo později odvozeno také jméno Holašovice. Obec je zmiňována od poloviny 13. století.
Ekonomický rozkvět české vesnice 19. století vyvolaný hospodářskými a politickými reformami spolu s dalšími podněty předznamenal nebývalou stavební konjunkturu a přestavbu dosud převážně roubených venkovských usedlostí. V téměř úplně zděných Holašovicích se tato stavební vlna projevila zhruba v letech 1840 až 1885 přestavbou dosud dřevěných stodol. Hlavním popudem byla reprezentace bohatnoucího a emancipujícího se selského stavu, který vyústil ve vznik jedinečného fenoménu tzv. selského baroka, který nemá v Evropě obdoby. Právě Holašovice jsou nejreprezentativnějším a nejzachovalejším příkladem této pozoruhodně vyspělé tradiční lidové stavební tvorby a jejich současná podoba dokumentuje vzhled typické jihočeské obce z doby kolem poloviny 19. století s výrazným geniem loci.
Nejstaršími objekty jsou dva pozdně středověké špýchary z počátku 19. století. Snahou památkových institucí, orgánů státní správy i místní samosprávy je zachování Holašovic jako normální živé vesnice s převahou trvale obydlených usedlostí.
V červenci se zde konají tradiční Selské slavnosti Holašovice, kde se prezentuje řada řemesel s možností koupě výrobků.
Proč jsou Holašovice zapsány na Seznam UNESCO
Za druhé světové války se obec Holašovice stala součástí říšského území, čímž došlo k nucenému vysídlení české menšiny do vnitrozemí. Po válce, v roce 1946, začal odsun, který postihl naprostou většinu holašovických obyvatel německé národnosti. Na uprázdněná stavení přišlo české obyvatelstvo z vnitrozemí. V poválečných letech se v obci mnoho nestavělo, spíše jen opravovalo a udržovalo. Proto mohl nejprve stát, a později také UNESCO, označit tento komplex vesnické architektury za unikátní. Na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO zapsány v roce 1998.
Holašovice s necelými 140 obyvateli jsou převážně trvale obydleny, čímž tvoří jedinečné a živé společenství v prostředí vesnického sídla tak, jak bylo vytvářeno v druhé polovině 19. století.