Věznice v Uherském Hradišti

Věznice v Uherském Hradišti zprvu sloužila pouze pro vězně odsouzené za kriminální zločiny. První „političtí“ vězni se sem dostali v roce 1920, a to v souvislosti s tzv. prosincovou stávkou. Ve skutečnosti však byli souzeni na základě prvorepublikového demokratického práva, na rozdíl od politických vězňů z období nacistické a komunistické totality.

Období druhé světové války bylo ve znamení první z velkých změn v chodu věznice. Od roku 1940 začalo gestapo využívat samovazební oddělení, o rok později se do věznice přestěhoval i německý úřední soud. Bohužel se z tohoto období nedochovalo příliš mnoho výpovědí o životě ve věznici. Je to dáno i tím, že sloužila jako tzv. zajišťovací vazba, což znamená, že zatčení lidé zde strávili jen několik dní nebo týdnů a následně byli převezeni do jiných věznic, káznic a koncentračních táborů. Jedná se příběh dvou parašutistů, kteří se před nacisty ukrývali u svých rodin a známých na Slovácku. Po vyzrazení spáchali v obklíčení sebevraždu a lidé, kteří jim pomáhali, byli odsouzeni k trestu smrti a v roce 1943 popraveni.

Padesátá léta, resp. období po roce 1948, se stala nejsmutnějším obdobím v dějinách věznice. Kromě krajského soudu ji využívala také Státní bezpečnost pro výslechy a věznění státních (politických) vězňů. Díky archivním materiálům i pozdějším výpovědím vězňů lze konfrontovat ze dvou pohledů, jaké výslechové metody používalo vyšetřovací oddělení StB. Obzvlášť brutální bylo používání tzv. indukčního přístroje, kterému se také přezdívá "elektrické boty". Bylo to krátce po roce 1948, kdy věznici velel Ludvík Hlavačka, šéfem vyšetřovacího oddělení byl Leopold Lovecký a jeho zástupcem Alois Grebeníček.

Věznice byla uzavřena v roce 1960. Devastaci a chátrání měly zastavit dva zamýšlené projekty. V 60. a 80. letech se plánovala úprava objektu a jeho nové využití. Ze samovazeb měla vzniknout ubytovna pro studenty Střední uměleckoprůmyslové školy, nebo tento trakt zcela zbořit a do budovy přestěhovat Dům služeb. Kvůli finančním nákladům se nic z toho nerealizovalo.
 

Plánovaná expozice a Muzeum totality do roku 2028

Vlastníkem věznice je Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, který připravuje jeho rekonstrukci. Začít by měla v roce 2025, obnovený areál s Muzeem totality by měl být otevřen v roce 2028. V objektu by měl sídlit také okresní soud, státní zastupitelství a probační a mediační služba. Spolek Memoria usiluje o to, aby se věznice stala Národním památníkem obětí totalitních režimů.

V současnosti pracují v areálu archeologové. Na dvoře věznice pátrají po základech nejkrutějšího místa celé věznice, po popravišti. Tam by mělo vzniknout pietní místo v rámci muzea.