Vinohradský železniční tunel spojuje Hlavní nádraží s nádražím Praha Vršovice a s nádražím Praha Smíchov. První dvojkolejný tunel byl vybudován v letech 1869 – 1871 jako součást tehdejší dráhy Františka Josefa.
Více než 1 km dlouhý
vinohradský železniční tunel byl ručně vyražený ve skále jako součást jednokolejné dráhy císaře Františka Josefa. Před 145 lety spojil nejenom tehdy zbrusu nové a právě dokončené
Nádraží císaře Františka Josefa, tedy dnešní
Hlavní nádraží s
Vršovicemi a se
Smíchovem, ale také
Prahu s
Vídní.
Skálou se provrtávají
ve skutečnosti čtyři tunely. Tím nejstarším nyní jezdí vlaky směrem na
Smíchov, druhým tunelem zprovozněným roku 1944 vede trať do
Českých Budějovic. Třetí vinohradský tunel si na své dokončení musel počkat až do roku 1989 a ještě se uvnitř skály větví z původního dvoukolejného ve dva jednokolejné; při pohledu od
Hlavního nádraží proto
jsou vidět jen tři otvory.
S pracemi na tunelu se začalo
pod vedením inženýra Krouského na podzim roku 1869. Nebyly snadné. Tuneláři v té době neměli ani strojní vrtačky ani pneumatická kladiva a o razících štítech se jim ani nesnilo. Pevné horniny trhali dynamitem, nejběžnějším nářadím byla
obyčejná palice, sekáč, krumpáč a lopata. Při ražení byl nový tunel postupně vyzdíván pískovcovými kvádry a stoka hloubená mezi kolejemi odváděla prosakující vodu.
Počátkem září 1871 byl tunel hotov a 19. září jím slavnostně projel první parostroj. Brzy se však ukázalo, že vinohradský tunel má řadu nedostatků, ale k jeho zásadní opravě došlo až po druhé světové válce, kdy byl v provozu
druhý souběžný tunel dokončený v roce 1944.
Stavba třetího tunelu byla zahájena rovněž v roce 1940. V roce 1944, po vyražení cca 290 m, bylo jeho budování zataveno. Dokončovací práce byly
zahájeny až v roce 1982. Každý z tunelů má délku cca 1150 m.