Síň tradic jihočeské voroplavby, jak se muzeum správně jmenuje, byla otevřena v roce 1977 k 75. výročí založení spolku Vltavan zdejšími plavci, rybáři a jinými místními obyvateli, kteří pracovali kolem řeky. Síň voroplavby na Vltavě obsahuje sbírku dobových předmětů, nářadí a dokumentů.
Spolek měl podporovat zejména své nemocné členy a poskytovat finanční příspěvky pozůstalým svých zemřelých členů, ale podílel se i na kulturním životě obce. Doklady o životě spolku a práci jeho členů nabízí právě zdejší muzeum. Z dochovaných listin, fotografií, modelů i předmětů každodenní potřeby se dozvíte spoustu zajímavostí o stavbě vorů, výrobě houžví, oblečení a nářadí vorařů apod. Za vesnicí je zakotvena část voru vyrobená podle někdejšího postupu.
V síni jsou instalovány informativní panely o spolcích Vltavan. Síň je dokladem práce a způsobu života vorařů a šífařů v povodí Vltavy. Podává také informace o vodních elektrárnách ČEZ, a. s.
Plavení dříví po řekách a vodních tocích má v Čechách starou historii a tradici. První nejasné zprávy jsou z 12 . století, ale teprve Privilegium Jana Lucemburského z roku 1316 zachycuje voroplavbu již v plném rozkvětu. O rozmachu plavené dříví ve formě vorových pramenů svědčí nařízení Karla IV. O jezech a clech z roku 1366, kterými byly normalizovány vorové propusti v jezech mlýnů a stanoveny místa, kde se z plaveného dříví vybíraly poplatky. Hlavním operačním střediskem voroplavby v Poněšickém revíru byla historická hajnice zvaná „Bouda“ . 1. část od hajnice k ústí potoka „Loužek“ zvaný též „Kozlov“ . 2. části od potoka k Purkarci se říkalo „ na Rožmberském“.
Větší skupiny je nutno předem ohlásit na níže uvedená telefonní čísla, nebo písemně na uvedenou adresu.