Památný pískovcový vrch Gothard (352 m n.m.) nad Hořicemi vznikal v období posledních výraznějších geologických proměn ve čtvrtohorách důsledkem ledovcové a vodní erozní činnosti a nánosem červeného písku z někdejší náhorní plošiny mezi Chlumy a Zvičinským hřbetem.
Nejstarší osídlení vrchu pravěkými lovci a sběrači je datováno do starší doby kamenné před 25 až 30 tisíci lety. Archeologické nálezy poblíž
barokního kostelíku sv. Gotharda jsou dokladem pozůstatků lidu lužické kultury popelnicových polí, ty novější pak slovanského osídlení z mladší i pozdní doby hradištní.
Název
Gothard vrch dostal od německy hovořících řeholníků strahovského kláštera, kteří jej spolu s částí tehdejších Hořic, tehdy ještě vsí, i několika okolními vesnicemi získali od pražského biskupa. Do celonárodního povědomí vstoupil vrch Gothard jako
dějiště vítězné bitvy orebitů v čele s tehdy již slepým vojevůdcem
Janem Žižkou a opoziční kališnickou šlechtou vedenou
Čeňkem z Vartenberka. Památnost vrchu zvýšily během hladomoru v 18. století lidové pouti i víra v zázračnou studánku, jejíž voda pomáhala proti nemocem a hladu. Po událostech kolem rakousko-uherského vyrovnání se i na Gothardu v letech 1868 — 69 konala protestní shromáždění vlasteneckých táborů lidu.
Dnes je vršek Gothardu se dvěma hřbitovy, starým a novým, místem posledního odpočinku zesnulých, okolní pamětihodnosti pak lákají k prohlídce i poučení zájemce o historii a umění. Na níže zmíněné památky navazuje
sochařský park U sv. Gotharda s moderními skulpturami vzešlými z tradičních symposií sochařů.