Vrch Velíz na Křivoklátsku

Vrch Velíz (595 m n. m.) se nachází nad vesnicí Kublov, asi 20 km západně od Berouna, na okraji křivoklátských lesů. Archeologické nálezy zde potvrdily existenci pravěkého sídliště, které zde bývalo jak v době keltské, tak i slovanské. Ve slovanských dobách zde byl uctíván bůh Veles, ochránce stád a pastýřů, podle kterého vznikl i samotný název kopce.

Dnes je zde katolický kostelík svatého Jana Křitele se hřbitovem. Blízko vrcholu vyvěrá neobyčejný pramen, jehož voda má v zimě i v létě stejnou teplotu, a kdysi zde bývala i skalka s jeskyní.

Mystický kopec sehrál důležitou roli i v době národního obrození, kdy se mnozí umělci obraceli k pohanské tradici a bůh Veles se stával častým námětem i inspirací. Patřil mezi ně i kublovský rodák, hudební skladatel Josef Leopold Zvonař (pochován na zdejším hřbitiově).
 

Pověsti a realita: Záchrana Jaromíra a zohavená kostra

Podle Kosmovy kroniky přivedli na Velíz, v dobách mocenských půtek mezi dominantními rody Království českého (přelom 10. a 11. stol.), Vršovci zajatého knížete Jaromíra z rodu Přemyslovců a chystali se ho tu rituálně obětovat pod posvátným dubem. V poslední chvíli byl ale zachráněn svojí družinou. Na paměť této události zde Jaromír nechal kolem roku 1003 založit kostelík sv. Jana Křtitele. Při kostele poté vznikl klášter, avšak za husitských válek byl zničen a již nikdy na jeho obnovení nedošlo. Od roku 1751 je svatyně zasvěcena sv. Václavu.
 
V roce 1992 se kostelík dočkal rekonstrukce – a mimo potřebné opravy zde byl učiněn také velmi zajímavý a tajemný nález: v suti pod podlahou věže došlo k objevení kostry muže s uťatýma rukama a bez hlavy. Šlo o krutý čin husitů nebo o oběť bohům? Anebo Kosmas neměl pravdivé zdroje? Výzkum archeologů stále probíhá.
 

Pohanská svatyně 

Vraťme se ještě ke zmínce o hradišti, protože spíše než o obranné sídlo šlo patrně o významnou svatyni. Svědčí o tom přítomnost nikdy nevysychajícího pramene blízko vrcholu a skalka s jeskyní, která se již bohužel v minulosti zřítila. Ve slovanských dobách zde byl uctíván bůh Veles, ochránce stád a pastýřů. Měl podobu rohatého skřeta, která se příliš nelišila od antických satyrů.
 
Louka na jihovýchodním úpatí nesla název U servaného Jana. Český katolický národopisec Václav Krolmus zaznamenal, že se zde v dávných dobách pobili pohané s křesťany a všichni zde zůstali ležet zabití. Podle pověsti byl zde, na posvátném místě, davem rozvášněných pohanů roztrhán křesťanský poutník Jan.