Památky

Zámek Peruc

Na zámku jsou zpřístupněny nejkrásnější a nejreprezentativnější sály a salonky včetně rokokového schodiště. Rokokový zámek Peruc ležící severozápadně od Prahy patří k nejhodnotnějším v Čechách.
Prohlídky zámku představí zájemcům nejkrásnější a nejreprezentativnější sály a salonky včetně rokokového schodiště se sochařskou výzdobou Ignáce Františka Platzera. Ten zde mistrně spojil domácí rokovou tradici s vídeňským klasicismem. Perucké schodiště patří mezi nejkrásnější schodiště v Evropě. Na prohlídce uvidíte zrestaurovaná původní kachlová kamna, dobový nábytek a velkolepou sbírku renesančních a barokních obrazů od vyhlášených starých mistrů. Také vás určitě zaujme zrestaurovaná štuková a fresková výzdoba.

Perucký rokokový zámek má řadu schodišť, plochu sedm až osm tisíc metrů čtverečních, 60 velkých sálů a celkem 100 místností. Při prohlídce interiérů můžete na vlastní oči zhodnotit, jak se zámek proměnil v rámci rekonstrukce, která trvala od roku 2020 do roku 2024. Obměnou prošel nejen samotný zámek, ale také krásný park se starými vzrostlými stromy.
 

Z historie zámku

Ve 12. století zde stával raně středověký hrad, který patřil mocnému panskému rodu Hroznatovců. A to bratrům Měškovi z Peruce a Hroznatovi z Peruce, zvanému Kadeřavý. Ve sklepeních zámku lze vystopovat zbytky středověkých konstrukcí. Pod hlavním schodištěm je románský prostor, který sloužil jako hladomorna, později za rokoka jako cisterna na dešťovou vodu, která se důmyslně přiváděla dřevěným potrubím ze střechy. Od konce 13. století vládli na Peruci potomci Bořity z Radhoště, kteří se psali z Peruce. Na konci 14. a začátku 15. století patřila Peruc Pětipeským z Krásného Dvora a z Peruce. Roku 1543 je písemně doložená gotická tvrz, která byla ale vystavěna mnohem dříve na ruinách hradu. Pětipesští prodali Peruc Elišce z Krajku, manželce Jiřího z Lobkowicz. Za vlády Lobkowiczů kolem roku 1580 došlo k přestavbě gotické tvrze na renesanční zámek, který je písemně doložen roku 1597 při prodeji Janu Hruškovi z Března. Roku 1611 koupila zámek Alžběta Zapská ze Slivic. Vzhledem k tomu, že se nezúčastnila politického dění, se zcela vyhnula pobělohorským konfiskacím. Přesto se ji nepodařilo panství udržet. Dluhy, které měla, vyústily v exekuci na jejím peruckém majetku. Roku 1627 prodala Peruc své sousedce Alžbětě Volfomíně Ždárské, rozené Berkové z Dubé a na Telcích.

Roku 1673 koupil perucké panství hrabě Jan Jetřich z Ledeburu a pro nového majitele a celý jeho rod v dalším více jak století se Peruc stala kmenovým panstvím. Sešlý i když rozsáhlý renesanční zámek byl roku 1673 přestavěn na raně barokní. Autorem byl stavitel Antonio Porta. Tehdejší úprava přinesla sjednocení výškové úrovně jednotlivých křídel zámku a sjednocení jejich podlaží. Zásadní proměnou, která dala zámku dnešní rokokový vzhled prošla stavba za hraběte Kašpara Benedikta z Ledeburu a to v roce 1763 – 1765. Stavitelem byl Josef Jäger. Z rokokové přestavby pochází fasáda průčelního křídla včetně dvorní části. V interiérech patří do této přestavby hlavně reprezentativní schodiště s pozoruhodnou sochařskou výzdobou Ignáce Františka Platzera. Roku 1798 koupil panství kníže Josef Kinský a František Kinský prodal Peruc roku 1814 hraběti Františku Antonínovi Thun-Hohensteinovi. Na počátku 19.století došlo k poslední úpravě zámku dle plánu stavitele Zachariáše Fiegerta. Bylo dostavěno první patro zámku na konci bočních křídel. Po válce byl zámek Thunům znárodněn dle Benešových dekretů. V roce 1947 byla část zámku propůjčená vládou Emilu Fillovi, který zde tvořil až do roku 1952. V roce 1958 byla na zámku otevřena Fillova pamětní síň.

V jižním křídle v 50. letech byla zřízena i mateřská školka. Od 60. let zámek chátral a pomalu se měnil v ruinu. Po revoluci stát převedl zámek na obec. Ta prodala zámek Angličanům a zámek dále chátral. V roce 2015 koupil zámek nový majitel, který se pustil do dobrodružné a velice náročné opravy celého zámku. Zámek je otevřen veřejnosti od 1. 7. 2020, do roku 2024 probíhala postupná generální rekonstrukce a dnes je opět krásným rokokovým sídlem.
 

Pamětní síň Emila Filly

K peruckému zámku neodmyslitelně patří také český kubistický malíř Emil Filla. V letech 1947 až 1952 zde bydlel a měl tu svůj ateliér. Miloval krajinu v okolí Peruce a s velkou láskou maloval České středohoří.

Již roku 1958 byla otevřena Pamětní síň Emila Filly v prostoru jižního křídla zámku. Její správa i Fillův odkaz byly v roce 1966 svěřeny nově vzniklé Galerii Benedikta Rejta v Lounech. Pohnutý osud zámku i opakovaná vloupání do Pamětní síně jako by reflektovaly těžký osud samotného Emila Filly, který zde strávil svá poslední léta. Jeho přání a podmínka, ponechat své poválečné dílo právě zde, naráželo dlouhou dobu na mnohé překážky. Zámek je nyní příkladně opraven a dokončení rekonstrukce se v roce 2024 dočkalo také „Fillovo“ jižní křídlo. Nyní je Pamětní síň Emila Filly opět otevřená, těšit se zde můžete na Filova díla, čínské umění a Sudkovy fotografie. Do galerie se podařilo vnést světlo a z bývalých ponurých prostor je nyní krásná výstavní síň.

Pamětní síň zahrnuje čtyři místnosti. Známá kubistická Fillova díla tu samozřejmě nechybí, prohlédne si ji v první místnosti. V dalších jsou pak vystaveny Fillovy písně a krajiny. Uvidíte zde také dobový nábytek, aby místnosti navozovaly atmosféru pokojů, které Emil Filla se svojí manželkou obývali. Vidět tu jsou také sběratelské artefakty, včetně svitkových obrazů z Asie, které umělec nashromáždil. K vidění jsou tu také fotografie proslulého fotografa Josefa Sudka, který byl jedním z pravidelných hostů, který za Fillou na Peruc jezdil.


Prohlídky zámku Peruc

Zámek je momentálně pro veřejnost uzavřen. Pro skupiny lze prohlídky zámku uskutečnit na objednávku celoročně. Pamětní síň Emila Filly je otevřena veřejnosti v uvedených časech.

Aktuality