Obec Strážný (dříve Kunžvart) vznikla v 17. století pod stejnojmenným vrchem. V blízkosti procházela Zlatá stezka, k její ochraně byl koncem 13. století postaven hrad. Nad městysem se tyčí na Kamenném vrchu kaple Panny Marie z roku 1834. Její zajímavostí je, že má oltář otočený směrem na východ.
Již v dávné minulosti, přibližně od počátku 14. století zdolávala stráženskou kotlinou těžce proniknutelný hraniční šumavský hvozd
vimperská větev Zlaté stezky. Na této kupecké obchodní tepně, která spojovala bavorský Pasov s českým vnitrozemím a po níž karavany nákladních soumarů přivážely do Čech nejrůznější druhy zboží, vznikla v roku 1689 osada Kunžvart.
Své jméno dostala podle nedalekého hradu, který po staletí střežil bezpečnost jak na Zlaté stezce, tak na samém pomezí Českého království. Teprve později se vžil nový název obce Strážný. Nově vzniklá obec se velmi rychle rozrůstala. Její prudký rozvoj dokazuje i ta skutečnost, že už v roce 1833 Strážným procházela mezinárodní silnice z Prahy do Pasova a v provozu byla
jedna z prvních autobusových linek v Čechách. V r. 1844 získala obec právo tří výročních trhů a byla označována za městečko.
Městys Strážný nezapomíná na svou bohatou historii a tak se na území městysu postavil
odpočívadlo Zlaté stezky, které připomíná fakt, že Strážný patřilo mezi velice významné obchodní tepny. Odpočívadlo je záměrně vystavěno do
půdorysu hradu Kunžvart, aby tuto dřívější dominantu Strážného symbolicky připomínalo. Uvnitř odpočívadla návštěvník může využít moderních technologií a vyhledat si bližší informace. Severozápadně nad Strážným po cestě na zříceninu hradu Kunžvart se tyčí Kamenný vrch na kterém můžete nalézt
kapli Panny Marie postavené roku 1834. Kaple stojí u jedné ze sjezdovek
Skiareálu ve Strážném. Stavba prošla rekonstrukcí a v roce 2014 byla znovu vysvěcena. Objekt je vybaven odpovídajícím mobiliářem.
Podle
pověsti lidé na dlouhých rolích východně od Strážného
často vyorají šavle,
podkovy a jiné válečnické náčiní – kdysi se tam strhla velká bitva. Duchové padlých se často o půlnoci řítí přes pole s divokým rytířem z Kunžvartu a jeho družinou v čele. Běda tomu, kdo by sebou nepraštil k zemi, když nad ním zuří divoká bitva! Kdo by zůstal stát nebo se podíval vzhůru,
byl by temnými silami zahuben. Aby bylo Strážný živou pulzující obcí, kde se žije nejen minulostí, ale také přítomností, rozhodli se zastupitelé Strážného obnovit tradici dřívějších kulturních zařízení s typickou českou hospodou, kde se mohli lidé scházet a společně trávit čas.