Rozsáhlý renesanční areál zámku se zahradami a anglickým parkem, přestavěný ve stylu baroka významnými italskými architekty a umělci. Díky různým stavebním a uměleckým epochám je dodnes zámek označován jako "učebnice slohů".
Rozlehlý zámecký areál vznikl na místě původní gotické tvrze ze sklonku 15. století. Největší stavební rozmach spadá do 16. století, kdy se zámek velmi podstatně rozrostl prakticky do dnešní podoby. Období baroka nepoznamenalo nijak výrazně architektonickou koncepci, významně však obohatilo interiéry o cennou štukovou a malířskou výzdobu.
Jihovýchodně od zámku byl založen francouzský park (asi ve 20. letech 19. století přebudován v přírodně krajinářském duchu), na nějž v jeho severním cípu navazuje anglický park. Z různých stavbiček, které dotvářely romantickou atmosféru parku, se dochoval pouze obelisk a umělá hradní zřícenina.
Zámek procházel od roku 1996 rekonstrukcí, do té doby byl ve velmi zuboženém stavu, zapříčiněném činností státního statku a vojska ve druhé polovině 20. století, avšak postupně se památka dává dohromady a každým rokem je vidět zlepšení.
Nový návštěvnický okruh představuje od konce dubna 2024 obnovené zámecké interiéry 1. patra východního křídla. Jejich dochovaná umělecká výzdoba patří k nejhodnotnějším prvkům celého areálu.
Apartmán knížete Odoarda
Prohlídkový okruh zavede návštěvníky do severního křídla a seznámí je s historií posledního šlechtického rodu Collalto et San Salvatore, zejména pak s osobou knížete Odoarda, který na počátku 19. století provedl rozsáhlou přestavbu této části zámku. Návštěvníci zde uvidí nové parketové podlahy, repliky historických kamen a zrestaurované nástěnné malby. Nově opravené komnaty vypadají tak, jako na počátku 19. století. Návštěvní trasu dokresluje křišťálový lustr, zámecký nábytek včetně klavíru i barevně zdobené schodiště. Oprav se dočkala i sala terrena a na ni navazující venkovní vyhlídka, vstupní schodiště, arkádové nádvoří a bývalé konírny v předzámčí se slunečními hodinami.