První písemný doklad o existenci synagogy v Golčově Jeníkově pochází z roku 1659, původně dřevěná. Po několika požárech byla v roce 1873 postavena nová synagoga v novorománském slohu.
Dekorativní prvky mají
orientální charakter. Stavba mnohém připomíná pražskou Španělskou synagogu roku 1868. Nad hlavním štítem jsou umístěny dvě černé desky se zlaceným písmem: Mojžíšovo Desatero. Průčelí zdobí hebrejská hvězda a verš žalmu vztahující se k domu modlitebny.
Jeníkovská synagoga sloužila zdejší náboženské obci až do roku 1942. Poté ji spravovala církev československá. Později modlitebnu využívala i českobratrská církev evangelická. Roku 1965 však byl pronájem budovy církvi zrušen. Synagoga začala chátrat.
Budovu spravuje
Židovské muzeum v Praze, které ji po nezbytných stavebních úpravách v průběhu 70. let začalo využívat jako depozitář. Během 90. let byla synagoga
kompletně zrestaurována.
Jeníkovská židovská čtvrť nebyla nikdy úplně uzavřená. Zaujímala jižní část náměstí a prostor západně odsud. Středověké jádro tvoří úzké křivolaké uličky z nízkých domků bez zeleně. Středem byla synagoga, naproti ní byla škola, v přístěnku školní budovy byla zřízena rituání lázeň
mikve. Ačkoliv židovské ghetto v minulosti několikrát vyhořelo, dodnes si uchovalo svůj
středověký ráz a vypovídá mnoho o životě zaniklé židovské obce v Golčově Jeníkově.