Synagoga postavená v asyrskobabylonském slohu jediná svého druhu ve střední Evropě. Součástí této jediněčné synagogy je Starý židovský hřbitov ze 17. století s náhrobky v araměještině a hebrejštině a Nový židovský hřbitov z roku 1866. Nejstarší dochovaný náhrobek pochází z roku 1692.
Předměstská židovská čtvrť v Nové Cerkvi se nachází v severní části městečka v okolí Rubešovy ulice. Dodnes zde můžeme vidět synagogu, židovské hřbitovy, chudobinec i továrnu bratří Šlingů. Přestože v Nové Cerekvi nebylo příliš početné židovské osídlení, byla zde vystavěna pozoruhodná synagoga, která se dochovala do dnešních dnů. Stavba architekta Štěpána Walsera nahradila roku 1855 starší dřevěnou synagogu. Stavitel zvolil ve středoevropském prostoru nezvyklý novorománský sloh napodobující asyrskobabylonskou architekturu. Výjimečná synagoga je tak jediná svého druhu ve střední Evropě.
Mohutná jednolodní stavba se chlubí dvěma masivními hranolovými věžemi v západním průčelí, které zdobí falešné cimbuří a střílny. Chrámová loď je na bocích rytmizována dvěmi řadami arkád galerií nad sebou. Nad předsíní je tribuna. Na galerii je přístup po točitých schodech po pravé straně od vchodu. Na východní straně se zachovaly zbytky portálového oltáře se skříňovou schránkou na tóru. Za oltářem je mělký, půlkruhový výklenek s malým kruhovým oknem, nad dřevěným almemorem a schránkou na tóru se zachovaly zdvojené kamenné desky Mojžíšova desatera.
Devastace synagogy nastala během 2. světové války, kdy německá armáda provedla likvidaci vnitřního zařízení. Po odsunu Židů do koncentračního tábora v roce 1942 byl jejich majetek uložen v synagoze, o který se podělili němečtí občané a tzv. "národní hosté". Také bylo do synagogy nastěhováno vybavení Obecné a Měšťanské školy. V současné době je vlastníkem synagogy Pražská židovská obec Od jara 2014 je zde, díky projektu 10 hvězd, otevřena nová stálá expozice zaměřená na architekturu synagog v českých zemích. Hlavní pozornost expozice se věnuje základní dispozici synagogálních památek, jejich vnitřního uspořádání a výzdoby jako dokladů vývoje architektonických slohů na území České republiky v období od 13. do 20. století.