Hrad stál na skále na soutoku Bohdašínského potoka a Metuje. V místech zříceniny je dnes Juránkova vyhlídka, která skýtá krásné pohledy v každé roční době. Za zříceninou hradu se nachází kaplička zasvěcená Čtrnácti svatým pomocníkům.
Hrad byl poprvé písemně připomínám v roce 1484, kdy jej získal spolu s krčínským panstvím Jan Černčický z Kácova. Zakladatel ani stavitel není znám.
Hrad stál na skále na soutoku Bohdašínského potoka a Metuje. Od bradelské roviny ho odděluje asi 9 m široký a 8 m hluboký příkop. Do dnešní doby se dochoval čtverec zdí původního paláce s kolmými dřevěnými otvory. To napovídá, že palác byl pravděpodobně dřevěnou nebo spíš hrázděnou stavbou, další dřevěné objekty stály zřejmě na skalách za hradním objektem. V letech 1539-41 sloužil jako vězení pro zvlášť nebezpečné zločince. Tradice obestřela Výrov různými pověstmi a Alois Jirásek sem umístil část děje svého nedokončeného románu Husitský král.
Pověst tvrdí, že přímo na hradě a v okolí jsou ukryty poklady, které hlídá na hradě dábel v podobě černého psa a pod původní kaplí je v chodbách poklad hlídán drakem. Pravdou je, že v roce 1997 se podařilo nedaleko hradu objevit poklad stříbrných mincí z doby Jana Lucemburského a Karla IV.
Na prostranství před Juránkovou vyhlídkou jsou umisťovány řimskokatolickou farností (děkanstvím Nové Město nad Metují) tzv. Velkopáteční kříže, které jsou ze dřeva a dosahují délky tří metrů. Nesou se od děkanského kostela na Husové náměstí až na zříceninu hradu Výrov, k pozemku u kapličky zasvěcené Čtrnácti sv. Pomocníkům. Akce vznikla naprosto spontánně, ale postupně se z ní stala tradice.