Jedním z nejcennějších obrazů ve sbírkách
Národní galerie v
Praze je
Rembrandtův obraz nazvaný
Učenec ve studovně. Vidět ho můžete v
expozici Staří mistři II ve
Šternberském paláci na
Hradčanech. O díle jednoho z nejslavnějších světových malířů víme, že vzácná malba byla součástí předchůdců Národní galerie, tedy
umělecké sbírky Nosticů a posléze
Obrazárny vlasteneckých přátel umění. Koho ale tehdy Rembrandt portrétoval? V minulosti se nejčastěji mluvilo o neznámém židovském rabínovi, ale podle odborníků zřejmě nešlo o pouhé zobrazení fyzické podoby neznámého muže. Stejný model totiž známe i z jiných maleb, kde muž vystupuje v orientálním kostýmu a turbanu. Rembrandtovi, který od mládí s oblibou zobrazoval stařecké postavy, se podařilo mistrně zachytit dramatický duchovní život portrétovaného starce: zřetelně jsou vidět police s knihami, glóbus nebo kalamář s perem.
Rembrandtovy osudy
Rembrandt Harmenszoon van Rijn (1606–1669) je jeden z nejznámějších nizozemských malířů všech dob. Narodil se jako nejmladší z devíti dětí v rodině mlynáře a dcery pekaře v Leydenu, už v patnácti letech začal pracovat v dílně místního malíře a krátce studoval i u
Pietera Lastmana v Amsterdamu. Až do pětadvaceti let žil v rodném městě, kde vedl společný ateliér se svým vrstevníkem
Janem Lievensem a později i se svým mladým žákem
Gerritem Dou. Na rozdíl od většiny ostatních malířů se nezaměřil na jediný žánr, ale maloval všechno –
obrazy s biblickou tematikou, portréty, zátiší, alegorie i krajinky.
Když se skupinka přátel rozpadla, odstěhoval se na počátku třicátých let 17. století do kosmopolitního
Amsterdamu. Rok 1634, kdy namaloval
Učence ve studovně coby své vůbec první velké plátno, patřil v jeho životě k nejšťastnějším. Oženil se s bohatou
Saskií van Uylenburchovou, dcerou obchodníka s obrazy, společně si koupili velký dům v ulici Jodenbreestraat v Amsterdamu, obydlí, jaké si v sedmnáctém století mohl dovolit málokterý malíř, a zařadil se mezi vyhledávané portrétisty. Za obraz si tehdy prý účtoval částku, která by v současných cenách odpovídala asi 200 tisícům eur. Místo skromné signatury RH či RHL (Rembrandt Harmenszoon z Leidenu) začal také své obrazy podepisovat plným jménem. Prvním takto podepsaným obrazem byla světoznámá
Hodina anatomie doktora Tulpa v roce 1632.
Stíny Rembrandtova života
I když se Rembrandt dočkal úspěchu i bohatství, jeho život nebyl jen zalitý zářivým sluncem. Jeho a Saskiiny děti umíraly záhy po narození, naživu zůstal pouze syn
Titus, narozený v roce 1641. O rok později Saskia podlehla tuberkulóze, po čase se Rembrandtovou novou životní partnerkou stala o dvacet let mladší hospodyně
Hendrickje Stoffels.
Finanční
bankrot v roce 1656 přinutil Rembrandta prodat své umělecké sbírky i nesplacený dům v Židovské čtvrti a přestěhovat se do skromnějšího obydlí. Série osobních ztrát pak vyvrcholila v roce 1662 smrtí Hendrickje a také předčasným skonem syna Tita, který zemřel v sedmadvaceti letech. Jediným potomkem, který slavného otce přežil, tak byla dcera
Cornelia ze vztahu s Hendrickje.
Starý muž v Rembrandtově ateliéru
Učenec ve studovně potvrzuje, že Rembrandt uměl skvěle malovat stáří v době, kdy mu ještě nebylo třicet. Talent ho neopustil ani v pozdějším věku: důkazem jsou desítky dalších rytin a pláten včetně obrazu zvaného
Portrét starého muže či Starý rabín z roku 1665. Vlastní jej Galerie Uffizi ve Florencii, pro nás je ale mnohem zajímavější informace, že možná jde o
poslední portrét Jana Amose Komenského. Rembrandt totiž v Amsterdamu bydlel jen kousek od domu, kde
Komenský našel poslední útočiště na své strastiplné pouti Evropou, a ti dva se patrně znali.
Rembrandt, mistr
šerosvitu a
autoportrétů – namaloval jich desítky, aukční síň Sothebys odhaduje jejich počet kolem padesátky – byl už za svého života považován za nejlepšího malíře současnosti. Zhotovil přibližně 600 maleb, téměř 400 leptů a 2000 kreseb. Zemřel roku 1669 v třiašedesáti letech a jeho hrob najdete v amsterdamském kostele Westerkerk.