Zdeňku považujete se víc za Čecha, Belgičana nebo Evropana?
Asi nejvíc za Evropana, protože žiju s rodinou na třech místech – v Belgii, v Čechách, ale také hodně na Malorce. K tomu mám závody po celé Evropě. Já sám bych byl asi nejradši co nejvíc v Čechách, ale má manželka Ine je Belgičanka, takže jsem s rodinou hodně v Belgii. Zimu zas trávíme všichni na Malorce, prostě musíme to nějak skloubit. Před časem se nám naskytla možnost koupit tam dům blízko letiště v oblasti Llucmayor, máme výhled na moře a k němu kousek autem.
A jak se vám žije v Belgii?
Už jsem tu dlouho, mám to tu rád, vše je po ruce, vše funguje. Je to takové jedno velké město, lidé tu žijí trochu jinak než v Česku. Líbí se mi, že tu máme kousek do přírody, okolo jsou i lesy a zároveň jsme za chvilku do centru Antverp. Je to i dobré místo na trénink, za 20 minut jsem v Holandsku, kde se mi jezdí líp, protože tam mají krásné cyklostezky. Ale teď jsem tam nemohl, tak jsem objevoval spoustu nových cest i u nás v Belgii. Nedávno jsme se navíc s Ine přestěhovali do jiného místa, a tak jsem to tady víc poznal. Belgii mám rád, ale nejradši mám rodné Stříbro, je tam víc přírody, je to prostě domov.
Jací jsou k vám Belgičané?
Cyklistika je tu sport č. 1, spousta lidí mne poznává i na ulici, takže se ke mně chovají jinak. Přijde mi, že jsou ohromně přátelští a bezva. Výjimečně mne skoro vezmou za svého, když zrovna nevyhraje žádný Belgičan a já jsem naopak vpředu před ostatními.
Myslíte, že v Belgii po skončení kariéry zůstanete nebo půjdete do Čech?
Abych se přiznal tak nevím, teď to neřešíme. Nevím ani jakou budu mít jednou práci. Teď máme půjčovnu kol na Malorce, v městě Stříbro na západě Česka penzion Štybar, takže nějaký základ je. Ale budu to řešit až mne přestane bavit cyklistika, a to se zatím nestalo.
Doma zní tři jazyky
Jak mluvíte se synem Lewisem?
Snažím se s ním mluvit česky, on mi ale zatím odpovídá vlámsky, jen občas řekne slovíčko česky. Potřeboval by být víc v Česku, což zatím nejde. Na konci června mu bude 5 let. Začal chodit do školky na Malorce, pak tady v Belgii a teď chodí do mezinárodní školky, která pak navazuje na školu. Mluví tudíž i anglicky a doma máme směsici jazyků.
Vaše paní mluví trochu česky?
Ine česky sice nemluví, ale musíme si už dávat pozor na slova, protože nám rozumí. Když řeknu Lewisovi v koupelně postříkej maminku, tak ona už ví, co se chystá.
Jak to má s jazyky sám Zdeněk Štybar? Předpokládám, že vaší první řečí je čeština, druhou vlámština, ale co dál?
Ano první je čeština, pak vlámština, potom angličtina. Italsky rozumím, ale málo používám. Španělsky, díky tomu, že jsme na Malorce, si umím objednat jídlo v restauraci. Němčinu jsem hodně zapomněl. A francouzsky bohužel nemluvím i když máme v týmu třeba Francouze Juliana Alaphilippa. To mne mrzí.
Vyzkouším vás z vlámštiny, co to je: Vergeet je tandenborstel niet?
Nezapomeň si kartáček na zuby.
Užíval si syna Lewise
Výborně, musím být rád, že jste mi porozuměl, výslovnost pro laika je velmi komplikovaná. Jak jste vlastně prožili ty týdny při covidu-19? Asi všechno nebylo jen špatné, užil jste si víc rodinu?
Abych se přiznal, tak jsem doma nikdy nebyl o moc déle než 7 dní, takže je to pro mne novinka. Na jedné straně mne mrzí, že mi utekly ty nejdůležitější závody, protože formu jsem měl skvělou, určitě lepší než vloni. Ale tohle období mi na druhé straně dalo spoustu času se synem. Dopoledne vždy trénuji, pak máme oběd a potom jdeme ven do lesa, na kolo nebo do parku. Strávili jsme s Lewisem spoustu času, hráli si a užili se jako chlapi. Vždy jsme něco vymysleli a hodně se sblížili. Takže v této době mám denně vlastně tři šichty – ráno trénink, odpoledne se synem a večer, když usne, práci, na kterou jsem neměl čas. Zasloužil bych si aspoň krátkou dovolenou.
Ale vážně, skvěle jsem si užil rodinu, bylo to moc příjemné. Našli jsme si po týdnu rutinu, kterou se snažíme dodržovat, abychom měli nějakou strukturu dne, i když je to někdy náročné. Byla to pro nás zkouška, ale uvědomil jsem si, že života po kariéře se nebojím. Ani toho, že budu mít nějakou normální práci. Naopak se těším, že ji snad budu moci skloubit s rodinou.
Jak jste fungovali v době pandemie? Bylo to složité?
Fungovali jsme normálně, pro naši rodinu se až tolik nezměnilo. Uvědomil jsem si, že my to podobně praktikujeme celý rok. Snažíme se žít společně, a tak trochu v „lockdown“ žijeme možná už 10 let. Až se vše otevře, tak třeba budeme volnost víc vyhledávat, ale dost si vystačíme sami. Nemožnost scházet se s přáteli bylo pro nás asi jediné omezení. Ven jsme mohli jít jako rodina, jen jsme se nesměli potkávat s ostatními. Ten „social distancing“ jsme podobně jako ostatní dost dodržovali.
Jsou Belgičané ukáznění?
Ano, hodně dodržují pravidla. Ale možná že Češi na tom teď byli ještě líp… Myslím, ze ČR se k tomu postavila lépe než Belgie. V Belgii bylo mrtvých hodně. Bohužel dost obětí bylo z domovů důchodců, kterých je tu mnoho. Na druhé straně spousta Belgičanů sportuje, jezdí na kole a udržuje si dobrou kondici i psychiku. Mohli si vyčistit hlavu, to jim pomáhalo.
Trénink s Mathieu van der Poelem
Co váš trénink? Mohl jste jezdit venku, jak jste potřeboval?
Ano mohl jsem normálně trénovat, nebyl jsem ničím omezen. Hledám různé nové trasy, hodně mi při tréninku pomohl i Mathieu van der Poel, který bydlí kousek ode mne. Potkáváme se na půli cesty.
On je už velká cyklistická hvězda, jaké to s ním je?
Známe se už delší dobu, je úplně normální kluk. Dá se s ním bavit o všem, je dobrý parťák na trénink, trénuje rád, stejně jako já.
Jaké to je, když cyklista nemůže závodit? Každý z vás to asi snáší trochu jinak?
Já jsem si to přehodil v hlavě tak, jako bych byl v přípravě na sezonu někdy v listopadu, prosinci. S van der Poelem jsme třeba měli jet 150 km a vyhecovali jsme se na 200 km. Ale zastavili jsme se i v pekárně, pak jeli dál a užívali si to.
Plány jsou nejasné
Jaké jsou teď plány pro zbytek sezony, věříte, že si ještě pořádně zazávodíte?
Já v to věřím, jen nevím konkrétní závodní program, to musí potvrdit tým… Musím být připravený od 1. srpna a je mi vlastně jedno, co bude. Budu rád, když budu vůbec závodit.
Jakou máte formu?
Na to neumím odpovědět, nevím, týden jsem i odpočíval. Potřebuji se znovu rozjet, určitě nemám top formu, ale tu teď ani nepotřebuji.
Na co se těšíte nejvíc – na nějaké klasiky, na etapáky?
Určitě na klasiky Kolem Flander, Paříž – Roubaix a pak Strade Bianche.
Zdeňku už jste vyhrál kromě MS v cyklokrosu – dokonce třikrát, etapu Tour de France, klasiky E3 a Omloop a hlavně Strade Bianche (kde jste mimochodem vždy dojel v první desítce), dvakrát druhý na Roubaix, čeho si nejvíc ceníte?
Asi titulu MS v cyklokrosu v Táboře, to byl můj první obrovský úspěch. A pak vítězství na TdF, na klasikách Omloop a E3.
Silnice lepší než v Belgii
A co byste ještě chtěl dosáhnout?
Vyhrát Flandry a Roubaix, jednoznačně!
Pozval byste, až se otevřou hranice, Belgičany, Holanďany i další k nám do Česka na kola? Kde to máte sám rád, když jste v Česku, kde rád jezdíte?
Já zvu hlavně Belgičany do svého penzionu v městě Stříbro. A oni dost jezdí. Normálně jich máme od dubna hodně, dělají výlety po západních Čechách, navštěvují Mariánské Lázně, Plzeň, ale i Prahu . Často to kombinují a berou si i kola. Já miluji okolí Stříbra s krátkými prudkými kopci, to je super. Opravili nám také silnice, takže jsou dnes lepší než v Belgii.
Co máme ještě bezva v Česku, v čem jsme dobří?
To je jasný, máme přeci pivo! Ale přiznám se, že když jsem v Belgii, tak piju belgické, v Česku pak české.
Kdo je Zdeněk Štybar
3
3 letý profesionální cyklista belgické stáje Deceunick Quck-Step.Jeden z historicky nejlepších českých cyklistů je trojnásobným MS v cyklokrosu (2010, 2011 a 2014). V roce 2015 vyhrál 6. etapu Tour de France, klasiku Strade Bianche a byl druhý v závodu Paříž – Roubaix. Loni zvítězil na prestižních klasikách Omloop Het Niewsblad a E3 BinckBank. Žije v Belgii a s Belgičankou Ine má 4 letého syna Lewise.